Svižná jízda na okresce vykouzlí úsměv na tváři každému nadšenému řidiči. I pro mě je řízení hlavně o radosti, ale na okresce chci zároveň zůstat v bezpečí a na okruhu jde zase o co nejlepší čas. A právě rychlost, bezpečí i radost z jízdy získáte, pokud dokážete volit správnou stopu průjezdu zatáčkou. Většinu řidičských dovedností se můžete naučit mechanickým opakováním, ale se správnou stopou je to jiné. Potřebujete pro ni získat cit, odhad a umění improvizovat a v tom spočívá i její krása. Proto je podle mě schopnost vybrat si správnou stopu nejnáročnější a zároveň jednou z nejdůležitějších dovedností řidiče. Jenže jak začít trénovat stopu na okresce a na co si dát pozor? Začátečníkům dám tři tipy, kterých se držet při prvních pokusech. Těm pokročilejším ukážu, jak se liší stopa na morku anebo na neznámé okresce.

 „Jak si zatáčku co nejvíc otevřít“

Hned na začátek vám říkám, že stopu není možné se naučit mechanickým opakováním a že je potřeba získat cit. Tak jak vám chci dávat nějaké rady v článku? Na okresce je každá zatáčka, nebo série zatáček originální a stopu budete volit podle konkrétní situace, provozu, přehlednosti zatáčky i povrchu a podmínek. Existuje ale základní teorie, která trochu zjednodušuje realitu a od které se dá pro trénink stopy odrazit. Navíc pokud si třeba na neznámé okresce nejste jisti správnou stopou, může vám vždy pomoct způsob projetí zatáčky na „pozdní apex“, kterým zpravidla nic nezkazíte.

Začnu zvolna a pokusím se vám vysvětlit, co je to ten apex. Ti zkušenější mohou tenhle odstavec rovnou přeskočit, ale krátké opakování ještě nikomu neuškodilo ne? Apex, nebo vrchol zatáčky, je místo, kde se vaše auto nejvíce přiblíží vnitřku zatáčky. Je to místo, odkud byste měli být schopní akcelerovat a rozhodně už nebrzdit. Apex si v zatáčce určíte sami, podle toho, jakou stopu zvolíte.

Na okresce, nebo kdekoliv jinde, chcete jet takovou stopu, aby vaše auto projelo zatáčku co nejplynuleji. Průjezd zatáčkou bez smyků a škubání autem není jen bezpečnější, ale i rychlejší. Abyste toho dosáhli, musíte využít celou šíři vašeho pruhu. Záleží hodně na konkrétní silnici, ale dejme tomu, že máte zhruba metr mezi levými koly a středovou čárou a to samé mezi pravými koly a krajnicí. A právě tyto dva metry můžete využít ve svůj prospěch tak, že zatáčku projedete po co největším poloměru. Výraz největší poloměr může znít trochu složitě, ale slangové „nadjet si zatáčku“ už bude znát skoro každý. Jednoduše platí, že čím větší je poloměr stopy v zatáčce, tím klidněji a rychleji ji můžete projet.

To byla teorie, ale vás asi bude zajímat, jak to převést do praxe? Mám pro vás jednoduchý návod, který ukážu na zatáčce vpravo. Začněte tím, že levý bok vašeho auta bude kousek od středové čáry. Postupně zatáčejte směrem ke krajnici a zhruba uprostřed zatáčky byste měli mít pravá kola kousek od krajnice nebo dokonce na ní. To je v tuto chvíli váš apex. Jakmile budete u krajnice, začněte postupně směřovat auto zpátky ke středu silnice, abyste naplno využili celou šířku svého pruhu. Tímhle způsobem by se vaše auto nemělo tolik naklonit v tlumičích a průjezd bude plynulejší. Takhle to zní velmi jednoduše že? V čem tedy spočívá trik? Zatáčku si už dopředu musíte správně prohlédnout, díky tomu dokážete i na neznámé silnici odhadnout, jak moc si před zatáčkou přibrzdit a zároveň si určíte, v jakém bodě začnete do zatáčky zatáčet a kde bude váš apex. Pokud přijedete moc rychle, pravděpodobně vám bude auto ze zvolené stopy vyjíždět, pokud si špatně zvolíte apex, může vaše auto na výjezdu ze zatáčky směřovat do protisměru a vy místo akcelerování a čistého průjezdu zatáčkou brzdíte a upravujete stopu. Bez správného pohledu, o kterém už jsem psal, se tu neobejdete.

Pokud vám chybí středová čára, držte se prostě levými koly kousek od pomyslného středu. Na některých silnicích je střed silnice naznačený černou spárou, která vám může sloužit jako pomůcka. Nenajíždějte si zatáčku z protisměru, pokud do ní perfektně nevidíte. Zbytečně byste tak mohli sobě i protijedoucímu autu způsobit horkou chvilku. Jen tam, kde to skutečně dobře znáte a vidíte daleko za zatáčku, si můžete zatáčku rozšířit i o protisměr, protože to bude plynulejší. A to opět krásně ilustruje, jak moc důležité je zvládat správný pohled.

Dalším tipem, který se vám do začátků bude určitě hodit, je snaha o projetí zatáčky jen na jeden rejd. To znamená, že nebudete během průjezdu zatáčkou upravovat natočení volantu. Na začátku vám to bude připadat těžké a bude se vám stávat, že si v zatáčce rejd několikrát změníte. Projetí zatáčky na jeden rejd má ale jeden důvod. Díky němu bude vaše auto konstantně zatížené v tlumičích a plynule vykrouží celou zatáčku. Když volantem v zatáčce točíte ze strany na stranu, byť jen o málo, auto neustále vyvádíte z rovnováhy. Kdo má auto s měkkým podvozkem bude tohle rozhození pociťovat o to silněji. V krajnosti, kdy volantem v zatáčce škubnete, dovedete auto do smyku.

Vykroužit zatáčku pod jedním rejdem zní jednoduše, ale budete k tomu potřebovat hned několik základních dovedností. Opět je to ona technika správného pohledu. Důsledek špatného pohledu často vidím na coachingu řidičů, kteří v zatáčce otáčí volantem podle toho, co právě spatří před vlastní kapotou. Určitě nebude od věci, když si ještě před samotným zatočením v rychlosti představíte, jak velké zatočení volantem bude v zatáčce potřeba. Správnou technikou pohledu ale plynulé projetí zatáčkou nekončí. Potřebujete umět jemně ovládat volant a velmi se hodí, když dokážete zatáčet plynule, tak abyste zatáčení zatěžovali tlumiče pozvolna. Důležité je dokázat auto odbrzdit na správnou rychlost. Pokud máte problém s odhadem, nesnažte se brzdit na poslední chvíli, ale radši začněte brzdit brzo a klidně na nižší rychlost, kterou na výjezdu ze zatáčky získáte zpět.

„Na okresce začnete trénovat stopu na pozdní apex“

Třetím a posledním tipem při pilování stopy, je průjezd na pozdní apex. S narůstajícími zkušenostmi a citem brzy zjistíte, že je někdy vhodné zvolit apex ještě před polovinou zatáčky a jindy až za ní. Podle toho se těmto apexům říká brzký a pozdní. Při pročítání literatury, odkud se vzaly názvy brzký a pozdní (v anglické literatuře jako early a late apex), jsem narazil na jeden zajímavý komentář, který stojí za zmínku. Kniha popisovala stopu na brzký apex jako začátečnickou chybu a já tento návyk vidím docela často při coachingu. Když se řidiče zeptám, proč jezdí na brzký apex, dost často dostanu odpověď, že se bojí, aby stihl zatočit do zatáčky a nevjel do protisměru. Jenže to je mylný dojem a já vám v další části článku ukážu proč.

Právě na okresce se vám bude velmi hodit pozdní apex. Na okresce nemůžete jet na limitu v zatáčce. V mnoha případech jedete po neznámé silnici a nevíte, jakou zatáčku máte před sebou. Volit brzký apex je tudíž příliš riskantní, protože se zatáčka může zničehonic utáhnout a vy díky brzkému apexu míříte do protisměru.

Jak si najít pozdní apex? Místo toho, abyste do zatáčky zatočili příliš brzo, se snažte zůstat na vnějšku zatáčky o trochu déle a až pak zatočit. Pozdní apex bude ležet ve druhé polovině zatáčky a vy byste se k němu měli dostat velmi plynule téměř na jedno zatočení volantem. Když si stopu na pozdní apex vyzkoušíte, tak by vaší pozornosti neměly uniknout dvě výhody. Tou první je nájezdová rychlost. Pozdní apex vás donutí přibrzdit na trochu nižší rychlost než průjezd na brzký apex. Díky tomu máte více pod kontrolou vaše auto v zatáčce. Druhá výhoda souvisí s bezpečností. Když projedete zatáčku na pozdní apex, tak byste měli být na výjezdu ze zatáčky s jistotou ve vlastním pruhu.

„Se zvyšující rychlostí se zvyšují nároky na stopu“

Nároky na přesnost stopy v zatáčce rostou přímo úměrně rychlosti. Když netrefíte apex o pár metrů v 50 km/hod na suché silnici, tak se pravděpodobně nic nestane. Jenže si zkuste představit, že na sněhu v 90 km/hod minete apex a jste jednou nohou v problému. Využijte svou představivost a ještě před zatočením si v hlavě udělejte obrázek, kde bude ležet váš apex. Potom vše podřiďte tomu, abyste své auto na vámi zamýšlený apex nasměrovali. Bude potřeba si dobře prohlédnout zatáčku, zabrzdit na správnou rychlost a auto plynulým pohybem volantu navést až k apexu. V blízkosti rychlostního limitu 90 km/hod si dávejte obzvlášť záležet a buďte co nejpřesnější. Pokud se vám stane, že apex v zatáčce netrefíte, tak jste pravděpodobně jeli moc rychle, nebo zatočili pozdě.

„Brzký, střední nebo pozdní apex?“

Na okresce a obzvlášť na neznámé nevíte, jak je zatáčka klopená, nerovná nebo ostrá. Musíte zvolit jiný, komplexnější přístup. Pro snazší představu vám rozdělím zatáčky na okresce na přehledné (vidíte její konec i co na ní navazuje) a nepřehledné (nevidíte za polovinu zatáčky). Každé vyžadují trochu jiný přístup a já vám teď ukážu, jak na to.

Začnu tou jednodušší variantou. Do přehledné zatáčky si můžete zvolit brzký, prostřední, nebo pozdní apex. Důvod je jednoduchý, prostě do zatáčky vidíte. Typickým příkladem je zatáčka uprostřed pole nebo tam, kde to dobře znáte. Postupem let jsem se naučil jednoduché pravidlo, že do rychlých a přehledných zatáček volím většinou prostřední a občas brzký apex. Mám čas si celou zatáčku prohlédnout, takže nehrozí riziko, že bych přehlédl auto v protisměru a mohu více využívat silnici, navíc neskončím v protisměru, protože vidím profil zatáčky. U pomalých zatáček většinou volím pozdní apex. Vede mě k tomu pocit, který mám z projetí takové zatáčky. Pozdní apex mě donutí přibrzdit na nižší rychlost, stopu o něco více zlomit v nájezdu do zatáčky a mířit k pozdnímu apexu. Jedu tím pádem nižší rychlostí při nájezdu do zatáčky, mám pod kontrolou chování auta a zůstává mi dostatečná rezerva, pro korekci stopy, nebo reakci na zvíře, či provoz na silnici. Navíc mám tak auto brzo narovnané a mohu dřív naplno akcelerovat.

Na opačném pólu jsou nepřehledné zatáčky. Do nich se vám vyplatí jet na pozdní apex. Je čistý hazard najet do takové zatáčky příliš brzo a ještě k tomu vyšší rychlostí. Bohužel tohle je častý jev, který vídám u řidičů při coachingu na okreskách. Mnoho řidičů má strach zatočit později, a proto jedou na brzký apex. To je ale mnohem nebezpečnější, protože v kombinaci s o něco vyšší rychlostí do zatáčky vás to na výjezdu bude táhnout do protisměru. Zkušený řidič ví, že si má do nepřehledné zatáčky počkat. Možná zatáčíte příliš brzy, protože čekáte méně ostrou zatáčku. Vy ale raději kalkulujte s variantou, že zatáčka bude ostřejší.

„Stopa se mění podle počasí, auta nebo koncepce pohonu“

Zatáčka skýtá mnoho možností, jak jí můžete projet, podle toho v jakém autě a za jakého počasí sedíte. Tenhle přístup už několik dekád nazpět pojmenoval bývalý polský závodník a trojnásobný mistr Evropy Sobieslaw Zasada v jeho knížce Bezpečná rychlost. A od té doby se nemohlo nic změnit. Každé auto má svůj originální charakter, který mu vtiskli jeho konstruktéři. Takže průjezd zatáčkou bude výrazně odlišný, pokud sedíte v Mini Cooperu na sériových pneumatikách, nebo v Porsche 911 s širokými lepivými semislicky. Nesnažte se na okresce používat jeden styl stopy. To vám může fungovat na některá auta, ale ne na všechna. Pokud vám kamarád půjčí auto na starých pneumatikách, které nedrží, budete muset více přibrzdit, auto co nejrychleji srovnat směrem na výjezd a brzo zrychlovat. Jindy dostanete možnost řídit starší auto s motorem vzadu, které si bude říkat o brzký apex s přibrzděním levou nohou.

Když už si budete myslet, že máte stopu v malíčku, tak začne pršet a vše začíná nanovo. Při dešti je limit přilnavosti o něco níž a vy se tomu musíte přizpůsobit. Kde vám bude na suchu fungovat průjezd na pozdní apex, za mokra možná nepochodíte. Na mokré silnici vaše pneumatiky nepřenesou výkon a začnete být buď nedotáčiví, nebo přetáčiví. V takovou chvíli byste měli zbystřit. Místo pozdního apexu zkuste přibrzdit na nižší rychlost a zatočit do zatáčky o chvíli dříve. Zatáčku si tím sice uděláte trochu ostřejší, ale díky nižší rychlosti na apexu by nemělo hrozit smýknutí kol. Zatáčku plynule vykružte a soustřeďte se na čistý výjezd. Když se tímhle způsobem naučíte uvažovat nad stopou, tak vám bude jedno, jestli sedíte v zadokolce nebo předokolce a nerozhodí vás sníh ani prudký liják.

„Jedna univerzální stopa neexistuje“

Výše popsané základy jsou vhodným odrazovým můstkem, ale po nějakém čase zjistíte, že v reálu vyžaduje stopa určitou dávku improvizace. Někde se vyhnete apexu na krajnici, protože tam vidíte špínu a nechcete udělat defekt. Jinde víte, že je lepší přilnavost půl metru od apexu kvůli jinému asfaltu a průjezd bude o to klidnější. O zatáčku dál víte, že při dešti stojí voda v místě, kde je auto odlehčené, a proto ho raději minete o metr, abyste neriskovali aquaplanning. V takových chvílích buďte chytří, zapomeňte na teorii a raději upravte stopu podle vašeho citu. Snažte se vnímat, co vyhovuje vašemu autu a naučte se eliminovat jeho slabiny. Vaším cílem je najít takovou kombinaci rychlosti, stopy a apexu, díky které dokážete zatáčku projet bezpečně, ale rychle.

Se stopou úzce souvisí brzdění a přidávání plynu, kterého jsem se v tomto článku nedotkl a úplně jinou kapitolou je správná stopa na okruhu, o tom všem ale zase jindy.