fbpx
Special Drive

Naučte se ovládat volant, aby auto neovládalo vás

6. 4. 2022

Petr Mutafov

Profesionální kouč

Filip Šimer

Už pár let učím řidiče sportovních aut, jak si bezpečně užít svižnou jízdu a mít auto vždy pod kontrolou. Učím táty od rodin, jak dojet bezpečně na hory, stejně jako nadšence do jízdy driftem a spolupracoval jsem i s rally závodníkem. Potkal jsem hodně zkušených řidičů a ještě víc těch, ze kterých skvělí řidiči teprve budou. Za tu dobu jsem zjistili, jaké jsou dvě nejčastější chyby začátečníků i zkušených mazáků. Při jízdě obvykle nekoukají dostatečně dopředu a nevšímají si, co se děje v okolí silnice a pak mají také velké rezervy při práci s volantem.

Při tom platí, že můžete umět skvěle kontrolovat auto v průjezdu zatáčkou bokem, můžete zvládat použití levačky na brzdě a dokonce gentlemanský meziplyn s dvojitou spojkou, ale brzy narazíte na vlastní limity, pokud nebudete umět skvěle kontrolovat volant a správně se dívat. Tyhle dvě techniky spolu úzce souvisí. U mě na blogu najdete samostatný článek o správném pohledu a je to asi ta nejdůležitější a nejzákladnější věc, kterou by měl každý řidič ovládat. Teď vám ale popíšu, jak správně ovládat volant a jak správné ovládání volantu trénovat.

Jak se mění při zatáčení těžiště

Určitě vám už někdo říkal, že každé přidání plynu, přibrzdění a samozřejmě i zatočení změní rozvážení auta. Nakonec jste si toho museli při řízení všimnout sami, ale možná jste nad tím tak moc nepřemýšleli. Je to ale důležitý základ pro všechno, co v autě děláte. Každé auto, ať je to sportovní youngtimer, moderní rodinný vůz nebo tvrdý závoďák (s výjimkou aut generující vysoký přítlak), se do určité míry pohupuje v tlumičích a různě zatěžuje pneumatiky při změně těžiště. Tak například při zatáčení doprava se těžiště auta posunuje vlevo, ven ze zatáčky a auto se začíná naklánět. S rovnáním volantu se těžiště opět vrací a auto se znovu dostává do „rovnovážné pozice“.

Příliš prudké nebo trhavé zatočení znamená skokovou změnu těžiště. Pozvolné, třeba rychlé, ale plynulé zatočení, znamená plynulou změnu těžiště. To může znamenat velký rozdíl v čisté a rychlé jízdě oproti méně rychlé a i tak velmi nebezpečné. To, jak se těžiště mění a přetížení působí na auto i na vaše tělo v něm je pro vás klíčové. Je to jedna z informací, kterou zpracováváte při posuzování rychlosti v zatáčce. Náklon vašeho auta spolu s informacemi, které vnímáte skrz ruce na volantu a zadek v sedačce, vám říká, kdy už jedete moc rychle.

Už jen tohle by vám mohlo napovědět, že způsob, jakým volant ovládáte, jak začínáte zatáčet a nebo jak volant držíte, je klíčový pro vaší jízdu a může dělat rozdíl mezi dobrým a špatným řidičem.

Začněte správně

Než se vhrneme do složitějších věcí, nejdřív si zkontrolujte, jestli ve svém autě vůbec dobře sedíte. Vše totiž začíná správnou pozicí za volantem. Věnujte tomu pár minut a nastavte si pozici co nejlépe to ve vašem autě jde. Zkusím vám s tím trochu pomoct. Nejdřív si upravte polohu sedačky, sklon opěradla a případně podélný posuv volantu tak, abyste dokázali položit zápěstí na vršek volantu, ale nevytáhli přitom ramena ze sedačky. Když tohle máte a spustíte ruce na ramena volantu, měli byste mít v lokti o trochu větší úhel než 90°. Některé auta mají volant daleko a tak musíte volit kompromis mezi hodně pokrčenýma nohama, nebo téměř nataženými pažemi. V takové situaci vždy dávám přednost nohám, které musí mít dostatečný prostor pro ovládání pedálů. Strmějším sklonem opěradla se můžete posunout trochu blíže volantu. Pokud jej máte stále poměrně daleko, můžete to vyřešit buď předsazeným volantem, nebo jednoduše tím, že budete méně křížit ruce a víc ručkovat (o tom dále).

Výchozí pozice rukou

Často můžete na silnicích vidět řidiče držící volant jednou rukou za horní část, říkám tomu „na Supermana“ nebo třeba jen jednou rukou někde vespod volantu.  K vidění je spoustu dalších špatných způsobů, nepoužitelných při sportovní jízdě a vlastně nevhodných pro jakékoliv řízení auta. Správná pozice rukou na volantu, je ale takzvaně „ve tři čtvrtě na tři“ (říkejme tomu „výchozí pozice“). Možná vás v tu chvíli napadne, kde to vzniklo a proč nemůžu držet volant třeba za spodek? Důvodů je více, ale já zmíním tři.

Prvním je rozsah, kam až dokážete otočit volantem. Když budete mít ruce ve výchozí pozici, snadno otočíte volantem o 180° bez přehmátnutí. Je to rychlé a většinu situací na silnicích vyřešíte právě tímhle způsobem. Navíc budete vždy vědět, jak máte natočená kola (oproti například „podávání“ volantu v rukou po krátkých natočeních). Druhým důvodem je bezpečnost. V případě nehody je pozice rukou ve výchozí pozici nejvhodnější, aby airbagu nic nepřekáželo a nafoukl se do prostoru mezi vaše ruce. Posledním a pro vás nejdůležitějším důvodem je vyváženost, plynulost a jemnost ovládání volantu.

Ruce jsou ve výchozí pozici na volantu v rovnováze a ve chvíli, kdy jedete rovně je úchop je symetrický. A přesně tak je naše tělo uzpůsobeno a funguje tak nejlépe. Proto držíme řídítka na motorce nebo na kole stejně daleko od středu otáčení a proto se nám jde hůře s jedním kýblem plným vody než se dvěma. A podobně to platí pro zatáčení/ovládání volantu, které musí být plynulé a jemné. Zkuste si na chvíli (ideálně někde v bezpečí a při hodně pomalé jízdě), držet volant oběma rukama u sebe, třeba v horní části. Z auta budete mít najednou pocit, jakoby se houpalo ze strany na stranu a nevyvádět je z rovnováhy pro vás bude mnohem náročnější. Je to sice extrém, ale podobně si řízení držením volantu jinými prapodivnými způsoby znesnadňuje mnoho řidičů.

Díky správnému držení zvládnete ovládat auto jemně a citlivě. Mnohem snazší pro vás také bude vrátit auto do rovnováhy při nenadálém smyku a jiných nepříjemných situacích. Můžete samozřejmě namítnout, že občas potřebujete větší rejd, než jaký zvládnete překřížením rukou. To je pravda a v tu chvíli nechcete přijít o vyvážení svého úchopu, takže místo zběsilého podávání volantu, nebo zatáčení „na pizzaře“ zvolíte pokaždé stejné a jednoduché ručkování, které vám za chvíli ukážu. Před tím bych se chtěl ale zastavit nad tím, která ruka by měla být při zatáčení dominantní.

Tlačná a tažná ruka

Když říkám, že se v zatáčkách, které projedete na otočení volantu do 180°, nemá měnit pozice vašich rukou na volantu, nemyslím tím, že volant budete držet stále úplně stejně. To byste si museli buď zlomit zápěstí, nebo vysednout ze sedačky a naklánět ramena a skoro celé tělo. V průběhu otáčení volantem musíte trochu povolovat zápěstí a přitom poznáte, že ruka na vnějšku zatáčky s volantem udržuje stále skoro stejnou dotykovou plochu, zatímco ruka na vnitřku zatáčky, se volantu dotýká méně. Vnější ruku (oproti zatáčce) nazývám rukou tlačnou a vnitřní ruce říkám tažná. Vy samozřejmě chcete volant ovládat oběma rukama a ne pouze jednou. Často ale vidím, že řidiči využívají mnohem víc tažnou ruku a to je hrubá chyba. Hned vám vysvětlím proč.

V neprospěch tažné ruky mluví plocha, kterou jste v kontaktu s volantem. Tlačnou rukou držíte volant i v ostré zatáčce celou dlaní, zatímco tažnou jen hranou palce. Pro příklad použiju ostrou zatáčku, do které musíte překřížit ruce. Jakmile zatočíte volantem o více než 90 stupňů, dlaň tažné ruky je na spodku volantu a postupně přestává držet volant, až ho táhne jen palec a to je jednoduše příliš malá plocha pro vnímání signálů, které dostáváte od volantu. Naproti tomu dlaň tlačné ruky je v kontaktu až do celého překřížení rukou a máte díky ní mnohem více informací, i kontroly.

Navíc, při zatáčení spíš tažnou rukou budete mít tendenci ruku pokrčit a tím viset na volantu a tím se k němu trochu přibližovat. Kvůli tomu ztrácíte oporu sedačky, jemnost a schopnost rychle reagovat. Tlačná ruka se oproti tomu při zatáčení narovnává, a když je lehce dominantní, tlačí vás dozadu a tím pomáhá udržet kontakt se sedačkou. Soustřeďte se chvíli na to, jak volant ovládáte. Řídit musíte samozřejmě oběma rukama, ale může se vám stát, že i když máte obě ruce ve výchozí pozici na volantu, důraz kladete jen na jednu. Dejte si pozor, aby to nebyla ta tažná.

Plynulost a jemnost je klíčem ke správnému ovládání volantu

Jakmile se vám pod kůži dostane návyk s tlačnou rukou, nastává čas na zdokonalování se v plynulosti. Zkusili jste si někdy při zatočení do zatáčky škubnout prudce volantem? Vaše auto dost pravděpodobně zareagovalo náznakem smyku a pneumatiky začaly pískat. Tak málo stačí, abyste auto vyvedli z rovnováhy. Proč to říkám? Chci na tom ukázat, že při zatočení je klíčová plynulost s jakou otočíte volantem do zatáčky. Snažte se, abyste s volantem pracovali co nejjemněji. Nejdůležitější je první okamžik zatočení, kdy musíte být extrémně jemní. Ucítíte díky tomu, jak se auto začíná zatěžovat do tlumičů a kolik přilnavosti mají vnější kola.

Tenhle první okamžik přichází vlastně ještě pár metrů před nájezdem do zatáčky. Vaše auto se díky jemnému natočení volantu „přehoupne“ na stranu, rozplácne vnější pneumatiky na asfaltu a zamáčkne tlumiče. Tím si jej připravíte na skutečné zatáčení. Mám na to jednu pomůcku, která by vám s trochou představivosti mohla pomoct. Představte si, že je vaše auto zpola zaplněné vodou. Když trhnete volantem do zatáčky, vytvoříte na vodě v autě vlny, že by se na nich dalo surfovat a voda se bude po autě téměř rozstřikovat. Vy ale chcete vodu přesouvat plynule, bez větších viditelných změn.

To o čem píšu je velmi přesně a citlivé ovládání auta. Je to trochu jako provlékat nit okem jehly a při tom si s křečovitě sevřenýma rukama nepovedete dobře. To samé platí pro řízení auta. Nezatínejte ruce na volantu, protože sevřenýma rukama auto nepřinutíte chovat se tak, jak si přejete. Jenom se tím rychleji unavíte. Ruce potřebujete mít co nejvolnější, abyste vnímali všechny informace o chování auta. Moje doporučení je, držet volant jen takovou silou, že vám skoro vyklouzne z ruky. Lépe pak ucítíte jemné detaily o chování auta. Poznáte, jak se pneumatika opře do bočnice při zatočení nebo kdy auto ztrácí přilnavost.

Pokud vám dělá problém se za volantem uvolnit, mám pro vás jeden tip. Přišel jsem na něj při sledování záběrů z rallye. Peter Solberg jezdil s otevřenou pusou, což sice vypadá trochu zvláštně, ale má to jedno důležité opodstatnění. Strnulost totiž začíná v hlavě a nejdřív se projevuje v obličeji. Pokud sevřete čelist, jste jen krůček k tomu zatínat svaly po celém těle, což se projeví nepřesným ovládáním volantu, zhoršeným vnímáním auta a za chvíli i rychle nastupující únavou.

Ručkování na volantu

Ručkování je typický nedostatek u většiny řidičů. Často vidím, řidiče komplikujícího si život zbytečným přehmatáváním a podáváním volantu, ve chvíli, kdy to není vůbec nutné. Situace se stává o to rizikovější, čím silnější auto řídí, protože si tím vytváří mikropohyby, které auto vyvádějí z rovnováhy. Není skoro jediný absolvent mého coachingu, u kterého bych se alespoň na moment nezastavil u ručkování. Pojďme se na to kouknout podrobně, ať už to umíte jednou pro vždy.

Rozděluji ručkování na tři typy podle toho, o jaký úhel potřebuji otočit volant. Prvním typem je pouze křížení rukou. To vám bude stačit na většinu zatáček. Nebojte se otočit volant o 180 stupňů a mít u toho překřížené ruce. Až sem je to správně, ale při větším otočení volantu už byste měli ruce překroucené a proto budete potřebovat druhý typ ručkování.

Pro druhý typ ručkování ale potřebujete nutně předvídat, nebo spíš přečíst zatáčku už předem. Už na rovince před zatáčkou byste měli vědět, že tahle zatáčka nepůjde jen na jednoduché překřížení projet. Oproti zvyklostem začnete tedy do zatáčky otáčet volant vnitřní rukou, zatímco ve vnější ruce necháte volant protáčet. Takto si jej „podáte“ tak, že jej budete moct uchopit vnější rukou za spodní část a zatáčku dotáhnout. Tohle funguje skvěle i při driftování, kdy potřebujete větší rejd do zatáčky, ale stále chcete mít ruce na volantu v rovnováze. Pusťte si video níže, kde popisuju, jak má takové ručkování vypadat. Z videa to jde snáze pochopit.

Třetí typ ručkování použijete ve chvíli, kdy ani tolik nepotřebujete vědět, jak máte natočená, ale spíše vás zajímá nasměrování auta. To může být třeba při parkování. V těchto případech zcela klidně ručkujte po volantu, nebo si ho nechte protáčet v dlaních.

Synchronizujte plyn a volant

Tahle část úzce souvisí se správnou stopou, přidáváním plynu a brzděním, souvisí se i správným pohledem a rychlostí v zatáčce a vůbec s citem pro auto. Rozhodně sem ale patří. O co jde? Začnu možná trochu oklikou. Pneumatiky jsou vyrobené tak, že nejlépe fungují (mají nejvíce gripu) při jízdě rovně. Čím víc jsou natočené a čím víc je auto bočně zatěžuje, tím menší je jejich účinnost. Celkem často vídám na okruzích jeden úkaz: Méně zkušený řidič začíná akcelerovat v průjezdu zatáčkou, kola má hodně natočená, ale na plyn šlape už velmi silně a auto se s pískotem gum hrne po předku ze zatáčky. Z pohledu řidiče to vypadá, že se autu nechce zatáčet a tak hned v dalším průjezdu celou situaci zopakuje, jen s tím, že otočí volantem o kousek víc, takže auto je ještě nedotáčivější. Celou „krizovku“ v zatáčce ještě několikrát prohloubí a s každým průjezdem je pomalejší, i když se snaží jet rychleji a rychleji.

Tohle je samozřejmě extrém, ale dost často vidím u řidičů, že prostě přidají plyn moc brzy a jejich natočená kola nejsou schopná přenést sílu motoru na asfalt. Možná byste se divili, ale leckdo dokáže být takhle nedotáčivý i se zadokolkou. Je na to celkem jednoduchá poučka. Plyn můžete přidávat současně s tím, jak rovnáte volant. Při plném překřížení rukou na volantu nechcete vůbec přidávat plyn, zatímco plný plyn bude až na úplně rovná kola. Tohle se samozřejmě může trochu lišit podle strmosti řízení vašeho auta, nastavení podvozku, výkonu motoru a podle typu pneumatik. Obecně ale platí, že plyn přidávejte plynule s rovnáním volantu.

Pro lepší představivost jsem našel obrázek z velmi staré učebnice pro závodníky. Říkali tomu teorie provázku, podle které si představte, že řídíte naboso a za spodní část volantu máte přivázaný provázek, který je na druhé části zauzlovaný k vašemu palci. Plyn dokážete naplno sešlápnout jen na rovný volant a čím více zatočíte, tím méně budete schopní přidávat. Tohle mimochodem platí i při nabrzďování hluboko do zatáčky, ale o tom zas v jiném článku.

Trénujte vždy a všude a nezapomeňte na další techniky

Teď už víte, kde mít dlaně, jak zatáčet, jak ručkovat, ale chybí vám poslední dílek do skládačky. Předvídání. Můžete být mistři v ručkování, ale když se neumíte podívat do zatáčky nebo nedokážete odhadnout, jak se vaše auto zachová, tak je vám celé mistrovství k ničemu. Naučte se včas podívat do zatáčky nebo letmo pohlédněte na navigaci a odhadněte, jak ostrá zatáčka je před vámi. Podle toho si vyberte typ ručkování. Je velká chyba, když zvolíte překřížení rukou a v zatáčce zjistíte, že vám pouze překřížení rukou nebude stačit. Instinktivně v tu chvíli začnete přesouvat ruce po volantu, jak vás napadne, a tím přestáváte mít přehled o tom, jak jsou kola natočená. Chyba v takových případech nesouvisí s typem ručkování, ale se špatným pohledem a předvídáním situace.

Pro příklad jsem vám sem přidal video s Walterem Röhrlem v Porsche 911 na ledu. Krásně na něm uvidíte, s jakou lehkostí Walter zatáčí. Už dopředu ví, jak moc se auto sklouzne a podle toho ručkuje. Nemusíte řídit jako Walter, ale rozhodně můžete zvládnout ručkovat stejně dobře jako on.

Teď vidíte, že práce s volantem je celkem jednoduchá, ale v autě musí být automatická a bez chyb, což vyžaduje hodně tréninku. Při coachingu často slyším řidiče říkat „při cestě do práce to neřeším, správně držím volant jen když se jdu projet“ a pak vidím, jak dělají v ovládání volantu chyby, protože si ty správné pohyby nedokázali naprosto zautomatizovat. Vy si zkuste zapamatovat, že máte držet volant ve výchozí pozici, zatáčet tlačnou rukou, být velmi jemní při zatáčení a aplikovat tři typy ručkování podle potřeby. Tohle dělejte vždy, když sedíte za volantem a za chvíli se vám správné ovládání volantu dostane naprosto pod kůži.

Petr Mutafov

Profesionální kouč

Filip Šimer

CHCETE SE ZLEPŠOVAT?

Na řízení auta je krásné, že se můžete stále učit něco nového. Pokud chcete řídit jako gentleman a zvládnout pevnou rukou jakékoliv auto, mohl by vás zajímat coaching sportovní jízdy.