Mojí prací je sedat si k lidem do aut, pozorovat jejich jízdu a najít způsob, jak jim pomoct získat opravdovou kontrolu nad svým autem, jak jet bezpečně a zároveň si užít každou minutu strávenou za volantem. Nejsem sám, kdo se tím živí a osobně znám hodně dalších instruktorů. Vážím si jich, protože jsou to většinou perfektní řidiči, kteří znají svou práci. Teď budu ale trochu střílet do vlastních řad. I od instruktorů se můžete naučit špatné návyky. Nejčastější poučka, kterou můžete slyšet od instuktorů, číst v článcích a knihách je „do zatáčky pomalu a rychle až na výjezdu“. Tuhle techniku nazývají „slow in, fast out“ a snaží se ji používat jako zaklínadlo pro jediný možný způsob projetí zatáčky. To je ale podle mě blbost.

Možná vás teď napadne, že jsem se zbláznil a říkám něco špatně. Pokud se ale rozhodnete číst dál, čtěte až do konce. „Slow in, fast out“ znamená najet do zatáčky v rychlosti pod hranou přilnavosti a až na výjezdu začít zrychlovat. Na tom přece nemůže být nic špatně. Vlastně občas sám používám „slow in, fast out“ jako zaklínadlo. Třeba na okresce nesmíte nikdy vletět do zatáčky na hraně a počítat s tím, že vám to projde. Okreska není závodní okruh, zatáčka může být zavřenější, než jste čekali, na výjezdu může stát zvíře, které jste neviděli a tak potřebujete rychle upravit stopu, nebo začít brzdit. To se dělá dost špatně, když jedete na hraně.

Pokud to s rychlostí do zatáčky přeženete, auto bude pravděpodobně nedotáčivé, což je nebezpečné i kdybyste byli na silnici úplně sami. Místo, abyste na výjezdu ze zatáčky bezpečně zrychlovali, lovíte auto někde v protisměru. Když naopak přijedete do zatáčky v menší rychlosti a pod hranou přilnavosti pneumatik, máte při průjezdu zatáčkou bezpečnou rezervu pro manévrování, nebo pro brzdy. Rychlost pak nabíráte až ve chvíli, kdy se vám zatáčka otevře a vy vidíte co je za ní. Takhle to má na okresce být a jinak to nedělejte.

Občas někomu poradím vjíždět do zatáčky pomaleji i na okruhu. Situace, kdy řidič vjede do zatáčky příliš rychle a na výjezdu řeší nedotáčivost, nebo smyk, vídám docela často. Řidič je nakonec pomalejší, než kdyby do zatáčky přijel jako šnek, čistě ji projel a akceleroval až na výjezdu. Někteří začínající řidiči jsou schopni tuhle situaci několikrát opakovat a dokonce do zatáčky vjíždět ještě rychleji v domnění, že jeli příliš pomalu. Pak přichází na řadu rada „slow in, fast out“, protože to je nejjednodušší způsob, jak člověka přimět, aby jel správnou stopou. Pokud se vám ale nestává, že byste nájezdy do zatáčky přeháněly v každém kole, přišel čas na „slow in, fast out zapomenout“.

To, co vám teď povím, je tajemstvím těch nejrychlejších závodníků. Je ale dost možné, že byste na to po chvíli přemýšlení přišli sami, jen kdybyste neustále neslýchali, že „slow in, fast out“ je správné vždy a za všech okolností. Ti nejlepší dělají jednu zdánlivě jednoduchou věc, která je dělí od těch průměrných – vjíždí do zatáčky v rychlostech, na úplné hranici přilnavosti pneumatik, nebo dokonce velmi lehce za hranou a takovou rychlostí pak nechají auto projet zatáčkou, dokud nezačnou zrychlovat. Provedení je o dost složitější, než jak to zní, ale nejdřív si řekněme, proč je to tak moc důležité.

Ti, kdo vás nutí jezdit technikou „slow in, fast out“, vychází z předpokladu, že nájezd do zatáčky není tak moc důležitý. Takže vám řeknou, ať nájezd jednoduše prodáte, abyste si auto připravili na výjezd. Tady totiž můžete případnou chybou ztratit mnohem víc. To může znít logicky, ale zkusme jen předpokládat, že v nějaké zatáčce by vaše auto zvládlo jet 110 km/h. Vy ale do této zatáčky najíždíte jen ve 105 km/h, protože se soustředíte na výjezd. Tím se ale sami připravujete o důležité setinky. Jasně, není to moc, ale když se uvědomíte, že třeba na mosteckém okruhu musíte projet šestnáct zatáček každé kolo, rychle si spočítáte, že takhle zvládnete ztratit třeba půl sekundy. Přitom neexistuje důvod, proč byste nemohli být rychlí i na vjezdu do zatáčky. Půl sekundy je poměrně dost, ale ve skutečnosti je to pravděpodobně ještě mnohem víc. Většina řidičů, kteří se snaží najet do zatáčky pomalu, totiž vyjíždí pomalu i ven.

Představte si, že vjedete správnou stopou do naší zatáčky, která je teoreticky na 110 km/h. Vy ale jedete „jen“ 105 a jste citliví a jemní na volant. Vše probíhá správně. Vaše tělo, které je vycvičené na vnímání auta, pravděpodobně vycítí, že byste mohli jet rychleji, protože se auto nepohybuje na hraně přilnavosti. V tu chvíli začnete automaticky přidávat, protože cítíte, že prostě nejedete dostatečně rychle. V souladu s technikou „slow in, fast out“ jste vjeli do zatáčky pomaleji a teď se snažíte o co nejrychlejší výjezd.

Zamyslete se ale na chvíli nad pneumatikami. Ty jsou velmi blízko hraně přilnavosti, auto už je v zatáčce a vnitřní pneumatiky jsou odlehčeně, zatímco těžiště auta je blíž k vnější straně zatáčky. V tuhle chvíli nedokážete plynule zrychlit a naplno využít přilnavost. Třeba jen lehce přidáte plyn a auto k vám začne vysílat signály, že už to víc nejde. Na výjezdu ze zatáčky tak ve skutečnosti ztrácíte, protože jste se připravili o možnost zrychlovat plynule a vycítit správnou chvíli pro akceleraci. Jedete sice na hraně přilnavosti, ale pomaleji, než by to šlo, kdybyste do zatáčky vjeli správně. Tady už se nebavíme o setinkách ztracených na vjezdu, ale o tom, že celou zatáčku projíždíte pomaleji a že jste dokonce pomalejší i na výjezdu.

Co z toho tedy pro vás plyne? Nesmíte auto do zatáčky zbrzdit moc, ale právě na takovou rychlost, jakou můžete zatáčku projet. To se ale snáz říká, než udělá. Poradím vám jak na to, ale pro jistotu ještě jednou zopakuji, že tohle je vyloženě okruhová technika a nikdy jí nezkoušejte na běžných silnicích. Až budete na okruhu, nesnažte se o rychlost  hned. Klíč k rychlému nájezdu do zatáčky je v postupném zrychlování.Zkuste to tedy zlehka a s každým kolem jen nepatrně přidejte na rychlosti průjezdu. Nezapomeňte, že rychlost průjezdu u většiny zatáček nekorigujete plynem, ale brzdami už před zatáčkou. Nezačínejte brzdit později, než jsou vaše brzdné body, ale začněte brzdu uvolňovat o chlup dříve. To bude mít za následek dva efekty – za prvé pojedete o malinko rychleji do zatáčky a za druhé můžete začít točit volantem o trochu dřív.

Díky tomu můžete do zatáčky otáčet volantem pomaleji a velmi jemně, abyste postupně přenesli váhu na přední vnější kolo a zatížili pneumatiky do zatáčky. To je velmi důležité, protože přilnavost pneumatik není dána jen jejich vlastnostmi, ale i tím, jak s nimi zacházíte. Když dáte pneumatice i podvozku čas, přenesete těžiště do zatáčky pozvolně, bude vaše auto lépe zatáčet. Jinými slovy – limit přilnavosti pneumatik bude ještě o chlup dál.

Takové průjezdy opakujte a vždy nechte auto projíždět zatáčkou jen o malinko rychleji. Může to trvat pět, nebo klidně i dvacet kol, ale nakonec zjistíte, jak jezdit „fast in, fast out“. Pravděpodobně přijdete i na to, že když velmi lehce přeženete rychlost vjezdu do zatáčky, ale vše ostatní provedete jemně a bez cukání volantem, pneumatiky ztratí lehce přilnavost a celé auto bude klouzat pár centimetrů ven ze zatáčky. Takové průjezdy můžete vidět u starých závodních aut a jsou neuvěřitelně rychlé. Podle Rosse Bentleyho, závodníka a autora perfektní knížky Speed Secrets, má tenhle styl jednu obrovskou výhodu. Nečekáte napjatě na okamžik, kdy auto ztratí přilnavost, abyste na takovou situaci s úlekem reagovali, ale sami si ji dopředu vytvoříte. Pak cítíte ještě větší kontrolu nad autem při průjezdem zatáčkou.

Takže až se budete snažit být rychlí i na vjezdu do zatáček, postupujte lehce a nesnažte se najít limit hned. Když vám tohle radím, tak předpokládám, že se už moc dobře umíte koukat do zatáček, umíte perfektně využívat své brzdy, zvládáte přetáčivost auta a dokážete být velmi jemní s volantem. Abyste získali lepší cit pro rychlost v zatáčce, zkuste jedno cvičení, které dělám se svými klienty. Po okruhu jeďte pomaleji, abyste ve většině zatáček nemuseli využívat brzdy. Před zatáčkou prostě sundejte nohu z plynu o kus dříve a nechte auto jet. Při tom se soustřeďte jen na ovládání volantu a na signály, které vám auto dává. Když to lehce přeženete s rychlostí, prostě jen vyjedete z ideální stopy, nebo si pomůžete brzdou. Cílem ale je, najít limit „odspoda“, tedy postupným zrychlováním.

K tomu abyste mohli být rychlí v nájezdu do zatáčky a ještě rychlejší na výjezdu, potřebujete vědět, kam se dívat. To je extrémně důležité pro bezpečnou jízdu v provozu a stejně tak pro rychlé časy na kolo. Když se koukáte jen před sebe, za kapotu svého vozu, nikdy nebudete rychlí, jenom nebezpeční. Správný pohled je tak důležitý, že jsem mu věnoval celý článek. Neobejdete se ani bez jemného ovládání volantu. Cukáním s volantem v nájezdu do zatáčky ztratíte přilnavost pneumatik, aniž byste se dostali na maximální rychlost průjezdu zatáčkou. To samé platí pro ovládání pedálů. Vaše nohy musí být sice na pedálech dostatečně rychlé, ale každé přidání, či ubrání plynu, nebo jakýkoliv pohyb s brzdou, dělejte plynule. Často vidím řidiče, kteří brzdí naplno a pak hned brzdu zcela uvolní, namísto toho, aby povolovali brzdný účinek rychle, ale plynule. Auto se pak zhoupne dozadu a to se stane právě ve chvíli, kdy začínají vjíždět do zatáčky. Namísto toho, aby pak svým tělem vnímali změny v přilnavosti způsobené zatáčením, cítí jen, jak auto mění chování vlivem „seskočení“ z brzdového pedálu. Podívejte se na video s Jackie Stewartem, ke kterému jsem vám nahrál titulky. Ten tvrdil, že za své úspěchy ve Formuli 1 vděčí způsobu, jakým uvolňoval brzdový pedál.

Teď už vidíte, že je technika“fast in, fast out“ velmi komplexní a vyžaduje, abyste měli své auto opravu pod kontrolou. Možná právě to je ale na ní tak krásné. Pravidlo „slow in, fast out“ rozhodně nezatracuji. Pro řidiče, kteří se sportovní jízdou začínají, je skvělým základem, který jim pomůže získávat kontrolu nad autem a jezdit čistou stopu. Na okresce je pak nutností! Pokud už ale máte na okruzích něco odjeto, na slow in, fast out klidně zapomeňte.