Ohleduplnost končí tam, kde na veřejné silnici donutíte ostatní řidiče udělat něco, co nechtějí. Ať už řidič protijedoucího auta musí jen ubrat plyn, lehce přibrzdit, strhnout auto ke své krajnici až po krizové brzdění a vyhnutí se srážce. Obdobně vůči autům, které jedou ve stejném směru jako vy. Je bezohledné někoho předjet rychlostí 200 km/hod, protože se může leknout nebo mu najíždět tzv. na kufr. Důležité je vždy předvídat možné situace v provozu a nevytvářet svým chováním stresové situace pro ostatní. Vaše projížďka po okresce nesmí být na úkor někoho jiného.

Jedním ze znaků, že má řidič jízdu pod kontrolou, je jeho jistota za volantem. Je potřeba řídit tak, abyste nezmatkovali, zůstávali v klidu a vzbuzovali důvěru u spolujezdců. Pokud vám to nejde, pravděpodobně potřebujete ubrat na rychlosti. Jedním ze znaků, že jste si jistí za volantem je, že každou zatáčku projíždíte stejně. Můžou tam být chyby v průjezdu zatáčkou, technice pohledu nebo podřazování, ale hlavně jezdit stejně. Jistotu totiž nebude vzbuzovat řidič, který jednu zatáčku probrzdí, druhou podřadí podřadí s cuknutí, přestože běžně řadí bez cukání a v neposlední řadě když řidič neustále koriguje směr v zatáčce, protože kouká jen před kapotu.

Při řízení je občas potřeba dělat vše rychle, ale nikdy zbrkle. Je důležité neškubat s volantem, ani když potřebujete rychle měnit směr. Pohyby musí být sice rychlé, ale plynulé. Ani plyn nepřidávejte prudce. Snažte se naladit na auto, které řídíte a udržujte si rytmus. Přejít na článek >

Dodržujte následující body, pokud to nastavení sedačky v motokáře umožňuje:

1. Při plně sešlápnuté brzdě musí být levá noha lehce pokrčená.

2. Nastavte si výšku volantu tak, abyste měli pokrčené ruce a v lokti byl úhel cca 120 stupňů.

3. Pamatujte na to, že vaše váha je srovnatelná s váhou motokáry, takže když si sednete moc dopředu nebo dozadu ,tak to bude mít vliv na nedotáčivé nebo přetáčivé chování motokáry. Přejít na článek >

Hlavu v autě nenaklánějte. To totiž zkresluje perspektivu. Výjimkou je jen chvíle, kdy se řidič potřebuje vyklonit ze sedačky, aby viděl přes sloupek karoserie do ostré zatáčky.

Volant je nejlepší držet na ramenech (3. a 9. hodina), protože v této pozici máte největší rozsah pohybu při zatočení. Navíc mají ruce kontakt s rameny volantu a nestojí v cestě airbagu při autonehodě. Pokud máte auto s řazení s pádl pod volantem, tak se vám pádle budou lépe ovládat právě při pozici na 3. a 9. hodině. V neposlední řadě máme vypozorováno, že držení volantu na 2. a 10. hodině nutí řidiče začít přeručkovávat dříve než když mají ruce na 3. a 9. hodině. Přejít na článek >

Palce stačí mít jen volně na ramenech volantu a to nejen na rovince, ale zejména v zatáčce, čímž získáváte lepší zpětnou vazbu od předních kol. Pozice palce je obzvlášť důležitá, když pojedete do zatáčky a auto dostane přetáčivý smyk. V tu chvíli je potřeba dát tzv. kontra rejd, lidově jen kontra a to právě dáte snadněji tak, že budete mít palce opřené o ramena volantu. Pokud byste naopak palce dávali zvenku věnce v zatáčce, tak volantem do kontra otočíte jen tak, že sevřete volant v dlani, ale to je v rozporu s uvolněností. Přejít na článek >

Při zatáčení je dominantní tlačná ruka. Dává totiž lepší oporu o sedačku a je po celou dobu otočení volantu v kontaktu s věncem, zatímco tažná ruka nedává oporu a fyzicky ji není možné udržet celou plochou na volantu. Přejít na článek >

Ručkování úzce souvisí se správným pohledem. Pro správné ručkování je nutné se dobře dívat vpřed a správně zvolit jeden z typů ručkování podle úhlu zatáčky:

1. Křížení rukou až o 180 stupňů.

2. Tlačná ruka pouští volant a zůstává na volantu na obvyklém místě, otočení volantem tažnou rukou o 90 stupňů, tak aby spodní část volantu dojela k tlačné ruce, uchopení tlačnou rukou a zatáčení. Tomuto typu říkáme tzv. na Waltera podle legendárního závodníka Waltera Rohrla.

3. Přeručkovat (při parkování, otáčení na malém prostoru apod.) případně pouštět volant (při driftování). Přejít na článek >

Pro bezpečnou jízdu potřebujete vnímat nejen nejbližší okolí silnice, ale i širší prostor. Při průjezdu zatáčkou je nutné se dívat přes 3 důležité body:

1. Koukat na celý brzdný úsek, jakmile se přibližujete k místu brzdění. Toto je snadné, protože auto míří vpřed a vy taky koukáte přímo vpřed.

2. Ve chvíli, kdy začínáte brzdit, pohled začněte plynule přesouvat do zatáčky. Toto je nejnáročnější část, protože vaše auto brzdí a stále jede rovně, ale vy už potřebujete koukat stranou do zatáčky.

3. Obdobně jako bod 2) i zde při přiblížení k vrcholu zatáčky už musí pohled směřovat do nadcházející zatáčku, nebo na rovinku za zatáčkou. Přejít na článek >

Mezi převody 2-3 a 4-5 a opačně řaďte šikmo. Nikdy ne vpřed/dozadu – do strany – vpřed (tzv. za roh, ať nehrozí riziko zařazení špatného převodu).

Spojku vystavujte do záběru opřením o koberec a nikoliv s patou ve vzduchu. Postup je následující:

1. Našlápněte si spojku přes špičku.

2. Poté podle rozsahu spojkového pedálu buď ihned opřete patu o koberec (krátký chod spojky) nebo ji kousek posuňte vzduchem a až pak opřete (dlouhý chod spojky).

3. Nechte spojkový pedál klouzat o podrážku až do záběru. V patě opřené o zem máte větší oporu i cit (rozhodující je vzdálenost pata - špička), než když jí držíte ve vzduchu (vzdálenost kyčel jako nejbližší opěrný bod a špička)

4. Po rozjetí auta pusťte spojku úplně.

Meziplyn je možná technika starých závodníků a dnes "není potřeba", protože moderní auta mají synchronizaci v převodovce, ale tato technika vám dodá skvělý pocit za volantem a současně je šetrnější k převodovce. Meziplyn je důležité natrénovat, než začnete pravou nohou ovládat brzdu i plyn zároveň. Získáte tak cit pro otáčky a budete automaticky dvakrát vyšlapovat spojku levou nohou. Postup (např. při řazení ze 4ky na 3ku) je následující:

1. Nespěchejte na to. Udělejte celé podřazení pomalu!

2. Uberte plyn

3. Sešlápněte spojku (tomu říkáme 1. spojka)

4. Vyřaďte 4ku na neutrál

5. Pusťte spojku (tomu říkáme dát spojku nahoru)

6. Přidejte plyn tak, aby to odpovídalo otáčkám pro 3ku

7. Sešlápněte spojku (tomu říkáme 2. spojka)

8. Zařaďte 3ku

9. Pusťte spojku Přejít na článek >

Brzdění levou nohou je dovednost, kterou můžete zužitkovat na mnoho způsobů. Zde je pár tipů, jak položit skvělé základy:

1. Levou nohu mějte vždy opřenou o patu.

2. Levá noha by měla být neustále v kontaktu s brzdou, aby byl začátek brzdění plynulý a hladký.

3. Levou nohu nemusíte mít v kontaktu s brzdou celou plochou vaší podrážky, ale klidně podrážkou o hranu brzdy, tzn. levá noha tlačí na brzdu ze šikma.

4. Trénujte levou nohou v klidu při 90 - 110 km/hod. To proto, kdybyste se spletli, tak máte asi 3 až 4 sekundy se "probudit" a brzdu pustit jinak zabrzdíte ostře.

Netrénujte brzdění levou v těchto situacích.

1. Ve velmi nízké rychlosti.

2. Na mokru.

3. V noci.

4. Pokud za vámi někdo jede a tlačí se na vás.

Volant držte zlehka a jen nezbytně nutnou silou. Pokud ho budete držet křečovitě, tak volant vám sice bude dávat zpětnou vazbu tím, že ztuhne, zlehkne, ale vy ji neucítíte. Uvedu to na pěkném příkladu - najíždíte do pravé zatáčky na sněhu a zničehonic dostanete přetáčivý smyk. Auto hodí zadkem vlevo a volant se chce přirozeně vytočit taky vlevo, ale vy mu to díky křečovitým rukou nedovolíte a stále ho držíte ve směru doprava. Tím bráníte autu, aby vám napovědělo, co dělat. Přejít na článek >

Řadicí páku držte celou dlaní. Netlačte ji jen hranou dlaně a ani ji netahejte dvěma prsty.

Zatáčku si rozdělte na 3 fáze. Jsou sice atypické zatáčky, které jde projet na plný plyn, nebo naopak ji celou probrzdíte, ale my se zaměříme na "typizovanou" zatáčku např. o 90 stupňů.

1. Zabrzděte na "velké brzdy". To je fáze, kdy jedete na rovná kola a intenzivně brzdíte. Proč velké brzdy? Velké od slova, že snižujete velký rozdíl rychlostí nebo také, že šlapete velkou silou do brzdy. Na okresce toto berte s rezervou a "velké brzdy" nahraďte za "brzdit s rozumem".

2. Dobrzdění do zatáčky = trail braking. Při této fázi snižujte brzdný účinek tak, jak otáčíte volantem do zatáčky. Jinými slovy nejde o hodně zatočit volantem a do toho stále intenzivně brzdit. To by přední kola nezvládla a auto by šlo do smyku. Můžete však trochu zvýšit tlak na brzdu (např. ze 30 na 40%) a o trochu více zatočit = aktivní trail braking. Musí to však být v rozumných mezích. Použijete to např. tehdy, kdy najíždíte do zatáčky a cítíte, že zvolená stopa a trail braking vás nedostanou na apex a bude vám od něj chybět metr nebo dva. Proto již v nájezdu můžete trochu přidat brzdu, o trochu více zatočit a snažit se auto stočit na zamýšlený apex.

3. Postupně zrychlujte a odjíždějte ze zatáčky. Zrychlování by mělo být postupné a nikdy nepřidávejte plyn náhle.

Pokud zvládnete základní návyk, jak levou nohou ovládat brzdu, tak toto jsou 4 možnosti, jak využít brzdění levou nohou při nájezdu do zatáčky:

1. Pozvolna brzdíte, ale volant držíte ve stejném rejdu.

2. Pozvolna brzdíte a dotáčíte volant do stále většího rejdu, tzn. např. z rejdu 45 na 90 stupňů. To se vám hodí v případech, kdy například zatáčka na okresce utáhne nebo je na silnici nějaká překážka.

3. Pozvolna brzdíte a ostřeji dotočíte volantem do rejdu, tzn. např. z rejdu 45 na 180 stupňů. Vyvoláte tím přetáčivý smyk, který se hodí pro jízdu na sněhu.

4. Současné brzdění a přidávání plynu. Brzdění přenese váhu na přední kola a současné přidávání plynu přenese váhu na zadní kola. Výsledkem je, že auto je zatížené na předních i zadních kolech a je v nájezdu do zatáčky velmi stabilní. Jenom pozor, nerado v takovou situaci mění směr. Toto použijete tam, kde už např. na okruhu jedete v nájezdu do zatáčky tak rychle, že hrozí přetáčivý smyk.

Nedělej jemné pohyby s volantem v zatáčce. Používej je pouze pro korekci smyku.

Čím rychleji jedete, tím dále se musíte dívat po silnici. Při tom ale nesmíte zapomínat na pozorování okolí silnice, kvůli chodcům a zvěři, nebo na pozorování typu povrchu, nebo třeba štěrku ležícího na silnici. To je velmi obtížné a zároveň klíčové pro zvládnutí jízdy. Je to také hlavní důvod, proč je potřeba v průběhu učení sportovní jízdy zrychlovat pozvolně.

Na okresce, kterou znáte, je důležitá technika pohledu. O to důležitější se stane tam, kde to neznáte. Snažte se v takovou chvíli dívat, kam vedou stromu za horizontem, kdy se začínají rovnat svodidla, což ukazuje na končící zatáčku a začínající rovinku, nebo na dráty elektrického vedení, které vám naznačují, kam vede zatáčka. Přejít na článek >

Patu mějte opřenou o zem. Pravá noha by měla směrovat špičkou lehce vlevo a zešikma doléhat na brzdu, kouskem malíčku musí překrývat plyn. Samotné přidání plynu nedělejte otočením v kotníku, ale celou nohou v kyčli. Tak se udržíte konstantní tlak na brzdu. Práce se spojkou a plynem je totožná jako u meziplynu bez brzdění. Přejít na článek >

Při jízdě na okresce je důležité pohled rozšířit i do stran za škarpu, kde může stát zvěř, nebo i chodci. To je v noci ještě obtížnější a je nutné jízdu v noci trénovat. Pokud vám něco na silnici, nebo v jejím okolí uniklo, jedete moc rychle.

Noc má ale i své výhody. Protijedoucí auto je vidět daleko dopředu podle světel. Je důležité dívat se skrz stromy, na svodidla, nebo na bok auta před vámi, kde můžete spatřit světelný kužel. Správný rytmus v noci není jízda na 100%, ale na 75%. Přejít na článek >

Na mokru a na sněhu změňte stopu a apex si posuňte dál do zatáčky. Brzdění přichází dřív a je ještě plynulejší a jemnější. Při jízdě si nechávejte rezervu na řešení nečekaných situací. Zvláštní důraz je kladen na plynulost jízdy a jemnost ovládání volantu a pedálů. Každé škubnutí volantem nebo prudké přidání plynu způsobí ztrátu přilnavosti nebo dokonce smyk.

Návyky se nemění ani s vypnutými asistenty. Nutné je ale klást důraz na plynulou jízdu a uvolnění těla. Nebuďte ve stresu a pomáhejte si brzděním levou nohou. Při smyku neubírejte plyn prudce, ale jen pomalu a plynule.

První průjezd jeďte vždy zvolna a snažte se správným pohledem číst zatáčky. Nejdůležitější je, abyste si všimli, zdali mají úseky na neznámé okresce nějaké podobné rysy a podle toho si je pojmenujte. Například, že je pár technických zatáček za sebou (např. serpentiny), pak jsou dlouhé rovinky (dálnice) a za nimi následuje rychlá pasáž (zatáčky na odvahu). Právě tím, že dáte úsekům jména, se vám budou lépe pamatovat.

S každým dalším průjezdem si snažte o úsecích a celé okresce zapamatovat co nejvíce a zpřesňovat získané informace, tzn. která zatáčka utahuje, kde je špína na apexu, kam vede silnice za horizontem atd. Přejít na článek >

Pár obecných pravidel:

1. Snažte se zatáčku projet po co největším oblouku, tzn. nejezděte do zatáčky při pravé krajnici.

2. Využívejte celé šířky svého pruhu, abyste si, lidově řečeno, zatáčku nadjeli.

3. Do vracečky zvolte pozdní apex, tj. v druhé polovině zatáčky.

4. Do středně rychlé zatáčky zvolte prostřední apex, tj. zhruba uprostřed zatáčky.

5. Do rychlé zatáčky zvolte brzký apex, tj. v první polovině zatáčky.

6. Pozor, pokud do zatáčky není vidět, tak do středně rychlé (bod 4) a rychlé zatáčky (bod 5) zvolte pozdní apex, protože jet na brzký resp. prostřední by bylo riskantní.

Vždy se s předstihem dívejte do zatáček, ke kterým přijíždíte a podle toho upravte stopu, tak abyste zůstali v bezpečí, na konci zatáčky byli vždy ve svém pruhu a zatáčku projeli co největším obloukem. Auto se tak zklidní a jízda bude bezpečnější. Přejít na článek >

Při předjíždění je nutné dodržet tento postup:

1. Přes navigaci se podívejte, jestli vás v nějakém úseku před vámi čeká rovinka. Pokud to tam znáte, tak navigaci nepotřebujete.

2. Nechte si rozestup od auta před sebou. Má na to vliv výkon vašeho auta, ale obecně 20 metrů by mělo stačit.

3. Jakmile začne rovinka, tak přidejte plný plyn a začnete se přibližovat autu před vámi.

4. Ve chvíli, kdy auto před vámi a vás mine auto v protisměru byste měli být naplno rozjetí, vyhněte auto do protisměru.

5. Dále jeďte na plný plyn, protože jste v nebezpečném prostoru = protisměr, kde chcete být co nejkratší čas.

Tipy, na co si dát pozor:

A. Nejdůležitější je správné načasování, kdy dát plný plyn a začít se přibližovat autu před vámi. Obecně by mělo fungovat, když vzdálenost mezi vámi a autem před vámi bude např. 20 metrů a mezi autem před vámi a autem v protisměru dvojnásobek až trojnásobek, tzn. 40 resp. 60 m, tak to by měla být vhodná chvíle, kdy začít zrychlovat.

B. Velmi dobře si rozmyslete, jestli rovinka, kde chcete předjíždět nemá vedlejší silnice, ze které by se někdo chtěl připojit na hlavní, po které jedete.

C. Zvažte, kdy předjet kolonu více aut. může nastat situace, že někdo z kolony aut před vámi bude chtít odbočit z hlavní silnice, ale vy zrovna budete v plné rychlosti vedle něj. Může z toho nastat nehoda.

Nikdo si nepřeje zažít krizovou situaci v provozu, ale je dobré se na ni připravit a pak v takových situacích umět zareagovat. Při krizovém brzdění, ať je v jakékoliv rychlosti, je nutné udělat 2 věci:

1. Nechat volant rovně a sešlápnout brzdu co nejrychleji. Vzdálenost mezi vámi a překážkou totiž může v mžiku zmizet. Například při rychlosti 90 km/hod. na okresce je každá sekunda, co váháte s brzděním rovna 25 m (tj. 90/3,6 = 25). Stačí tedy prováhat správný okamžik a jste rázem o 25 m blíže překážce, což může rozhodovat o tom, zdali do překážky narazíte silně nebo lehce.

2. Současně s tím co nejsilněji šlápněte na brzdu. Evropská unie od určitého roku nařizuje výrobcům aut, aby povinně při určité intenzitě brzdění auto samo spustilo varovné blinkry. Pokud si to zkusíte nanečisto a blinkry se vám nepodaří rozblikat, tak brzdíte moc slabě. To může mít v krizové situace za následek, že bude vaše brzdná dráha příliš dlouhá a narazíte do překážky.

3. Nedívejte se do případného místa srážky nebo na překážku.

Při vyhýbacím manévru je potřeba provést správně 4 fáze (u automatu 3 fáze, odpadá vyšlápnutí spojky):

1. Co nejrychleji a intenzivně začít brzdit až do vyhýbání. Je potřeba před vyhnutím co nejvíce snížit rychlost, protože vyhnutí ve 120 km/hod nebo 80 km/hod je výrazný rozdíl. Dále intenzivně brzdit je to, po čem volá váš pud sebezáchovy.

2. Vyšlápnout spojku a pustit brzdu, ať auto zatočí snáz. Intenzivním brzděním a ostrým zatočením byste kladli příliš velké nároky na přední kola. Proto je lepší jim "ulevit" a nechtít po předních kolech, zejména na mokru a sněhu, brzdit ale jen zatočit.

3. Pohled při vyhýbacím manévru veďte vždy tam, kam chcete jet. Nedívejte se strnule na překážku nebo na místo, kde očekáváte srážku. Fixace do překážky vás dostane do překážky.

4. Plynule zatočte volantem a nesnažte se vytvořit co největší rejd. Při snaze otočit rychle a co nejvíc, se totiž mohou pneumatiky dostat do úhlu, kdy ztratí přilnavost. Mnohdy menší zatočení udělá lepší výsledek než vytočení kol do velkého rejdu.