Jedním ze znaků, že má řidič jízdu pod kontrolou, je jeho jistota za volantem. Je potřeba řídit tak, abyste nezmatkovali, zůstávali v klidu a vzbuzovali důvěru u spolujezdců. Pokud vám to nejde, pravděpodobně potřebujete ubrat na rychlosti. Jedním ze znaků, že jste si jistí za volantem je, že každou zatáčku projíždíte stejně. Můžou tam být chyby v průjezdu zatáčkou, technice pohledu nebo podřazování, ale hlavně jezdit stejně. Jistotu totiž nebude vzbuzovat řidič, který jednu zatáčku probrzdí, druhou podřadí podřadí s cuknutí, přestože běžně řadí bez cukání a v neposlední řadě když řidič neustále koriguje směr v zatáčce, protože kouká jen před kapotu.

Volant držte zlehka a jen nezbytně nutnou silou. Pokud ho budete držet křečovitě, tak volant vám sice bude dávat zpětnou vazbu tím, že ztuhne, zlehkne, ale vy ji neucítíte. Uvedu to na pěkném příkladu - najíždíte do pravé zatáčky na sněhu a zničehonic dostanete přetáčivý smyk. Auto hodí zadkem vlevo a volant se chce přirozeně vytočit taky vlevo, ale vy mu to díky křečovitým rukou nedovolíte a stále ho držíte ve směru doprava. Tím bráníte autu, aby vám napovědělo, co dělat. Přejít na článek >

Při řízení je občas potřeba dělat vše rychle, ale nikdy zbrkle. Je důležité neškubat s volantem, ani když potřebujete rychle měnit směr. Pohyby musí být sice rychlé, ale plynulé. Ani plyn nepřidávejte prudce. Snažte se naladit na auto, které řídíte a udržujte si rytmus. Přejít na článek >

Dodržujte následující body, pokud to nastavení sedačky v motokáře umožňuje:

1. Při plně sešlápnuté brzdě musí být levá noha lehce pokrčená.

2. Nastavte si výšku volantu tak, abyste měli pokrčené ruce a v lokti byl úhel cca 120 stupňů.

3. Pamatujte na to, že vaše váha je srovnatelná s váhou motokáry, takže když si sednete moc dopředu nebo dozadu ,tak to bude mít vliv na nedotáčivé nebo přetáčivé chování motokáry. Přejít na článek >

Volant je nejlepší držet na ramenech (3. a 9. hodina), protože v této pozici máte největší rozsah pohybu při zatočení. Navíc mají ruce kontakt s rameny volantu a nestojí v cestě airbagu při autonehodě. Pokud máte auto s řazení s pádl pod volantem, tak se vám pádle budou lépe ovládat právě při pozici na 3. a 9. hodině. V neposlední řadě máme vypozorováno, že držení volantu na 2. a 10. hodině nutí řidiče začít přeručkovávat dříve než když mají ruce na 3. a 9. hodině. Přejít na článek >

Palce stačí mít jen volně na ramenech volantu a to nejen na rovince, ale zejména v zatáčce, čímž získáváte lepší zpětnou vazbu od předních kol. Pozice palce je obzvlášť důležitá, když pojedete do zatáčky a auto dostane přetáčivý smyk. V tu chvíli je potřeba dát tzv. kontra rejd, lidově jen kontra a to právě dáte snadněji tak, že budete mít palce opřené o ramena volantu. Pokud byste naopak palce dávali zvenku věnce v zatáčce, tak volantem do kontra otočíte jen tak, že sevřete volant v dlani, ale to je v rozporu s uvolněností. Přejít na článek >

Při zatáčení je dominantní tlačná ruka. Dává totiž lepší oporu o sedačku a je po celou dobu otočení volantu v kontaktu s věncem, zatímco tažná ruka nedává oporu a fyzicky ji není možné udržet celou plochou na volantu. Přejít na článek >

Hlavu v autě nenaklánějte. To totiž zkresluje perspektivu. Výjimkou je jen chvíle, kdy se řidič potřebuje vyklonit ze sedačky, aby viděl přes sloupek karoserie do ostré zatáčky.

Řadicí páku držte celou dlaní. Netlačte ji jen hranou dlaně a ani ji netahejte dvěma prsty.

Mezi převody 2-3 a 4-5 a opačně řaďte šikmo. Nikdy ne vpřed/dozadu – do strany – vpřed (tzv. za roh, ať nehrozí riziko zařazení špatného převodu).

Pro bezpečnou jízdu potřebujete vnímat nejen nejbližší okolí silnice, ale i širší prostor. Při průjezdu zatáčkou je nutné se dívat přes 3 důležité body:

1. Koukat na celý brzdný úsek, jakmile se přibližujete k místu brzdění. Toto je snadné, protože auto míří vpřed a vy taky koukáte přímo vpřed.

2. Ve chvíli, kdy začínáte brzdit, pohled začněte plynule přesouvat do zatáčky. Toto je nejnáročnější část, protože vaše auto brzdí a stále jede rovně, ale vy už potřebujete koukat stranou do zatáčky.

3. Obdobně jako bod 2) i zde při přiblížení k vrcholu zatáčky už musí pohled směřovat do nadcházející zatáčku, nebo na rovinku za zatáčkou. Přejít na článek >

Brzdění levou nohou je dovednost, kterou můžete zužitkovat na mnoho způsobů. Zde je pár tipů, jak položit skvělé základy:

1. Levou nohu mějte vždy opřenou o patu.

2. Levá noha by měla být neustále v kontaktu s brzdou, aby byl začátek brzdění plynulý a hladký.

3. Levou nohu nemusíte mít v kontaktu s brzdou celou plochou vaší podrážky, ale klidně podrážkou o hranu brzdy, tzn. levá noha tlačí na brzdu ze šikma.

4. Trénujte levou nohou v klidu při 90 - 110 km/hod. To proto, kdybyste se spletli, tak máte asi 3 až 4 sekundy se "probudit" a brzdu pustit jinak zabrzdíte ostře.

Netrénujte brzdění levou v těchto situacích.

1. Ve velmi nízké rychlosti.

2. Na mokru.

3. V noci.

4. Pokud za vámi někdo jede a tlačí se na vás.

Meziplyn je možná technika starých závodníků a dnes "není potřeba", protože moderní auta mají synchronizaci v převodovce, ale tato technika vám dodá skvělý pocit za volantem a současně je šetrnější k převodovce. Meziplyn je důležité natrénovat, než začnete pravou nohou ovládat brzdu i plyn zároveň. Získáte tak cit pro otáčky a budete automaticky dvakrát vyšlapovat spojku levou nohou. Postup (např. při řazení ze 4ky na 3ku) je následující:

1. Nespěchejte na to. Udělejte celé podřazení pomalu!

2. Uberte plyn

3. Sešlápněte spojku (tomu říkáme 1. spojka)

4. Vyřaďte 4ku na neutrál

5. Pusťte spojku (tomu říkáme dát spojku nahoru)

6. Přidejte plyn tak, aby to odpovídalo otáčkám pro 3ku

7. Sešlápněte spojku (tomu říkáme 2. spojka)

8. Zařaďte 3ku

9. Pusťte spojku Přejít na článek >

Patu mějte opřenou o zem. Pravá noha by měla směrovat špičkou lehce vlevo a zešikma doléhat na brzdu, kouskem malíčku musí překrývat plyn. Samotné přidání plynu nedělejte otočením v kotníku, ale celou nohou v kyčli. Tak se udržíte konstantní tlak na brzdu. Práce se spojkou a plynem je totožná jako u meziplynu bez brzdění. Přejít na článek >

Návyky se nemění ani s vypnutými asistenty. Nutné je ale klást důraz na plynulou jízdu a uvolnění těla. Nebuďte ve stresu a pomáhejte si brzděním levou nohou. Při smyku neubírejte plyn prudce, ale jen pomalu a plynule.

Na mokru a na sněhu změňte stopu a apex si posuňte dál do zatáčky. Brzdění přichází dřív a je ještě plynulejší a jemnější. Při jízdě si nechávejte rezervu na řešení nečekaných situací. Zvláštní důraz je kladen na plynulost jízdy a jemnost ovládání volantu a pedálů. Každé škubnutí volantem nebo prudké přidání plynu způsobí ztrátu přilnavosti nebo dokonce smyk.

Při rychlé jízdě na okruhu musíte vnímat své auto stejně, jako kdekoliv jinde. Někdy se může stát, že se s počtem ostrých kol snižuje účinek vašich brzd (tzv. vaše brzdy vadnou). Jindy musíte kvůli mokru změnit stopu, protože co funguje na suchu, za deště fungovat nemusí. Přizpůsobte tedy jízdní styl reakcím vašeho auta a podmínkám na okruhu. Odlišné počasí vyžaduje odlišný přístup k řízení. Stejně tak je nutné započítat opotřebení pneumatik, měnící se tlak v pneumatikách, nebo vadnutí snižující se účinek brzd.

1) Vědět dopředu podle smyku, jaké udělat ručkování
2) Vědět dopředu, jaký smyk chci
3) Neustále mít protáčející kola
4) Na konci driftu vrátit kontra dříve než se vrací auto z driftu

Ručkování úzce souvisí se správným pohledem. Pro správné ručkování je nutné se dobře dívat vpřed a správně zvolit jeden z typů ručkování podle úhlu zatáčky:

1. Křížení rukou až o 180 stupňů.

2. Tlačná ruka pouští volant a zůstává na volantu na obvyklém místě, otočení volantem tažnou rukou o 90 stupňů, tak aby spodní část volantu dojela k tlačné ruce, uchopení tlačnou rukou a zatáčení. Tomuto typu říkáme tzv. na Waltera podle legendárního závodníka Waltera Rohrla.

3. Přeručkovat (při parkování, otáčení na malém prostoru apod.) případně pouštět volant (při driftování). Přejít na článek >

Zatáčku si rozdělte na 3 fáze. Jsou sice atypické zatáčky, které jde projet na plný plyn, nebo naopak ji celou probrzdíte, ale my se zaměříme na "typizovanou" zatáčku např. o 90 stupňů.

1. Zabrzděte na "velké brzdy". To je fáze, kdy jedete na rovná kola a intenzivně brzdíte. Proč velké brzdy? Velké od slova, že snižujete velký rozdíl rychlostí nebo také, že šlapete velkou silou do brzdy. Na okresce toto berte s rezervou a "velké brzdy" nahraďte za "brzdit s rozumem".

2. Dobrzdění do zatáčky = trail braking. Při této fázi snižujte brzdný účinek tak, jak otáčíte volantem do zatáčky. Jinými slovy nejde o hodně zatočit volantem a do toho stále intenzivně brzdit. To by přední kola nezvládla a auto by šlo do smyku. Můžete však trochu zvýšit tlak na brzdu (např. ze 30 na 40%) a o trochu více zatočit = aktivní trail braking. Musí to však být v rozumných mezích. Použijete to např. tehdy, kdy najíždíte do zatáčky a cítíte, že zvolená stopa a trail braking vás nedostanou na apex a bude vám od něj chybět metr nebo dva. Proto již v nájezdu můžete trochu přidat brzdu, o trochu více zatočit a snažit se auto stočit na zamýšlený apex.

3. Postupně zrychlujte a odjíždějte ze zatáčky. Zrychlování by mělo být postupné a nikdy nepřidávejte plyn náhle.

Na okruhu se brzdí krátce a intenzivně. Nejzazší brzdný bod se dá najít jednoduchým postupem. Ten vám ukážu na příkladu cílové rovinky a brzdění do šikany na Autodromu Most:

1. Na rovince začněte brzdit o něco dříve, než vám napovídá pocit (takže například budete brzdit u cedule 250 m, místo abyste začali brzdit až u cedule 200 m).

2. Využijte naplno vaše brzdy a přilnavost pneumatik, aby nezasáhlo ABS, které prodlužuje brzdnou dráhu, ale abyste brzdili co to jde. V případě zásahu ABS, nebo blokování kol, uberte brzdný účinek tak, aby se kola točila, ale stále jste brzdili a poté opět brzdit až na hranici ABS (tento manévr probíhá velmi rychle)

3. Zpomalujte takto až do okamžiku, kdy se dostanete na rychlost vhodnou k průjezdu zatáčkou.

4. V tento moment si odměřte zbývající vzdálenost do zatáčky (což může být třeba 110 metrů).

5. V dalším kole posuňte brzdný bod od 10 m oproti předchozímu kolu (v našem případě tedy na 240 m) a opět využijte brzdy naplno. Protože brzdíte stejně intenzivně jako v předchozím kole, měl by moment správné rychlosti pro zatočení přijít o 10 m dál (v našem případě na 100 m).

6. V dalším kole opět posuňte brzdný bod o 10 metrů a odměřte vzdálenost k dobru (teď už to bude například 90 metrů).

7. Takto pokračujte, až vám nezbude žádná vzdálenost k dobru. Tím jste nalezli nejzazší brzdný bod, který pro uvedený příklad vychází na 140 m.

Vyvarujte se tendenci zkoušet brzdit intenzivněji a intenzivněji v jednotlivých kolech. Brzdný bod se hledá vždy při maximálním brzdném účinku!

Pokud zvládnete základní návyk, jak levou nohou ovládat brzdu, tak toto jsou 4 možnosti, jak využít brzdění levou nohou při nájezdu do zatáčky:

1. Pozvolna brzdíte, ale volant držíte ve stejném rejdu.

2. Pozvolna brzdíte a dotáčíte volant do stále většího rejdu, tzn. např. z rejdu 45 na 90 stupňů. To se vám hodí v případech, kdy například zatáčka na okresce utáhne nebo je na silnici nějaká překážka.

3. Pozvolna brzdíte a ostřeji dotočíte volantem do rejdu, tzn. např. z rejdu 45 na 180 stupňů. Vyvoláte tím přetáčivý smyk, který se hodí pro jízdu na sněhu.

4. Současné brzdění a přidávání plynu. Brzdění přenese váhu na přední kola a současné přidávání plynu přenese váhu na zadní kola. Výsledkem je, že auto je zatížené na předních i zadních kolech a je v nájezdu do zatáčky velmi stabilní. Jenom pozor, nerado v takovou situaci mění směr. Toto použijete tam, kde už např. na okruhu jedete v nájezdu do zatáčky tak rychle, že hrozí přetáčivý smyk.

Závodní okruh není okreska. Na okruhu využívejte celou šířku dráhy. Tím je myšlen každý centimetr, který máte k dobru. Cílem je si zatáčku otevřít nebo-li nadjet. Čím více si ji otevřete, tím menší budete mít rejd na volantu a tím rychleji budete moci zatáčku projet. Ve většině případů začněte zatáčet od bílé čáry, která ohraničuje asfalt. Nebojte se na výjezdu ze zatáčky najet na barevný obrubník (pozor, na mokru velmi klouže) a tím si ještě víc zatáčku otevřít.

Pár obecných pravidel:

1. Snažte se zatáčku projet po co největším oblouku, tzn. nejezděte do zatáčky při pravé krajnici.

2. Využívejte celé šířky svého pruhu, abyste si, lidově řečeno, zatáčku nadjeli.

3. Do vracečky zvolte pozdní apex, tj. v druhé polovině zatáčky.

4. Do středně rychlé zatáčky zvolte prostřední apex, tj. zhruba uprostřed zatáčky.

5. Do rychlé zatáčky zvolte brzký apex, tj. v první polovině zatáčky.

6. Pozor, pokud do zatáčky není vidět, tak do středně rychlé (bod 4) a rychlé zatáčky (bod 5) zvolte pozdní apex, protože jet na brzký resp. prostřední by bylo riskantní.

Vždy se s předstihem dívejte do zatáček, ke kterým přijíždíte a podle toho upravte stopu, tak abyste zůstali v bezpečí, na konci zatáčky byli vždy ve svém pruhu a zatáčku projeli co největším obloukem. Auto se tak zklidní a jízda bude bezpečnější. Přejít na článek >

Rozdíl mezi suchou a mokrou stopu je značný. Suchá stopa je obvykle nagumovaná od pneumatik všech aut, která projela zatáčkou. Při dešti je asfalt plný gumy hladký a klouže. Za mokra proto při brzdění jeďte mimo suchou stopu i za cenu, že nevyužijete celou šířku okruhu. Snažte se pečlivě kolo za kolem vnímat, jaká je míra přilnavosti v jednotlivých zatáčkách a podle toho upravujte stopu. Dost pravděpodobně budete muset na mokru začít brzdit dříve.

Vyspělý řidič se pozná podle toho, že dokáže stabilně jezdit rychlá kola s nízkým rozdílem mezi nejrychlejšími a nejpomalejšími časy (delta). Pro trénink konzistence není nutné jezdit nejostřejším stylem. Zpomalte oproti vašemu nejlepšímu času například o 3 sekundy a snažte se kolo za kolem jezdit s deltou 0,5 sekundy. Uvidíte, jak je to náročné.

Je mnoho přístupů, jak se pokusit zajet své nejrychlejší kolo, ale zaručeným způsobem je mít plán. Vyjeďte na okruh a zvolte si například, že budete chtít v desátém kole zajet svůj nejlepší čas. Od prvního kola začněte zahřívat motor, brzdy i sebe samotného. S každým kolem zrychlujte a snažte se citlivě zacházet s pneumatikami tak, aby byly v desátém kole v provozní teplotě a nebyly přehřáté. To samé platí pro brzdy. Nechcete je mít v desátém kole úplně uvařené. Sledujte okolní provoz na okruhu a snažte si před sebou vytvořit dostatečnou vzdálenost na nejbližší auto, aby vás v desátém kole nezbrzdilo.

Ti nejlepší závodníci se vyznačují tím, že dokáží nastavit svojí mysl na nejlepší výkon, ještě než usednou za volant. Zkuste si cvičně ještě v depu představit se zavřenýma očima, jak projíždíte zatáčku po zatáčce, kde řadíte, jak silně brzdíte a jakou jedete stopou. Jakmile pojedete na okruhu, vaše mysl bude pracovat jako podle předem napsaného algoritmu.