Občas někoho sportovní jízda a zlepšování vlastních dovedností tak pohltí, že mu nestačí videa a články, které může najít na internetu a pak se mě ptá „Jsou nějaké dobré knížky o řízení? A co stojí za to přečíst?“. To mě inspirovalo k napsání několika článků o knihách věnujících se technice řízení auta. Napadá mě jich hned několik, které za to opravdu stojí. Některé se věnují základním technikám, jiné jsou určené pro ty, kteří chtějí zlepšit svůj čas na závodním okruhu a nemůžu zapomenout ani na knihy plné historek a zážitků starých závodníků. Nemusel jsem ale dlouho přemýšlet, kterou byste měli číst jako první, vlastně jsem měl jasno hned.

Bezpečnou rychlost mi dal jako povinnou četbu táta, když jsem byl ještě malý kluk. Zasadu si většina tehdejších závodníků pamatuje, kvůli jeho Porsche 911 S, se kterým jezdil Mistrovství Evropy a menší závody. I můj táta ho obdivoval pro jeho „poršáka“. Jenže Zasada má za sebou i hvězdné výsledky, několikrát vyhrál tituly Mistra Evropy a na předních příčkách se umísťoval nejen s Porsche, ale i s legendární Lancia Fulvia, Bmw 2002 a dalšími auty. Pravidelně jezdil i na naši Rally Vltava. No a tak jsem seděl na gauči a v ruce knihu, kterou se mi ani nechtělo číst. Trvalo to ještě pár let, než jsem dokázal ocenit, co Sobiesław napsal. Vy to ale jistě oceníte hned.

Možná si budete při čtení prvních stránek ťukat na čelo a říkat si, co nám to ten Petr doporučil. Knížku musíte vzhledem k době brát s nadhledem a některé části jsou úsměvné. Přesto, nebo možná právě proto, můžete získat četbou Bezpečné rychlosti mnoho užitečných informací, jako třeba způsob vyrovnávání smyku. Na coachingu často vidím řidiče, kteří sice na smyk zvládnou zareagovat rychlým kontra volantu, ale už nedokáží včas otočit volantem zpátky a reagovat na opětovné získání přilnavosti. Autu pak tancuje „zadek“ ze strany na stranu a vzniká dost nebezpečná situace. Sobiesław k tomu píše:

„Doje-li ke smyku na rovině a zadní část vozidla se vychýlí například vpravo, otočí řidič podvědomě volantem vpravo. Automobil reagující na pohyb volantu se pochopitelně stáčí zádí zpátky a v tomto okamžiku dochází pro málo zkušené řidiče k nejožehavější situaci. Abyste správně vykonali manévr navrácení vozidla do původního směru jízdy, je třeba zareagovat zdánlivě nelogicky: dříve, než se vozidlo dostane do požadované polohy, tj. do osy původního směru jízdy, je třeba začít otáčet volantem v opačném směr nebo-li v našem případě vlevo, aby po dosažení podélné osy vozovky byla kola automobilu natočena nepatrně vlevo, nebo v nejhorším případě rovně.

Největší psychickou zábranou je v našem případě manévr volantem vlevo, a to v okamžiku, kdy se celé vozidlo ještě nevrátilo do požadovaného směru a kdy je ještě částečně natočeno zádí doprava.“

Sobiesław nepíše jen o tom, jak auto ze smyku dostat, ale poradí vám, jak si auto navést do zatáčky ve chvíli, kdy jste moc rychlí a začnete být nedotáčiví.

„Jakým způsobem lze vyvolat smyk u vozů s předním náhonem? Přibrzděním. Znovu asi namítnete, že nožní brzda působí na všechna čtyři kola. Jak tedy zabrzdit u vozů s předním náhonem pouze zadní kola? Tak, že současně sešlápnete pedál brzdy a plynu, ovšem výsledek se projeví pouze tehdy, bude-li mít výkon motoru převahu nad účinkem brzd (a pokud zvládnete správně dávkovat sílu obou pedálů). 

Vjedete-li do zatáčky s vozem s předním náhonem příliš rychle, zachrání vás před „vylétnutím“ z jízdního směru pouze dovedné lehké přibrzdění, které zatíží přední kola. Možná se někdo z vás zeptá: Přibrzdit, nebo pouze sundat nohu z pedálu plynu?

Rozhodujícím je, jakým vozem jedete. Sejmutí nohy z plynu ve voze s čtyřdobým motorem může být dostačující, protože už brzdění motoru přenáší váhu na předek auta.“

Dost mě pobavila pasáž, kde Sobiesław nabádá řidiče, aby využívali kontrolovaný smyk jen zřídka a že on sám projede smykem při cestě z Varšavy do Krakova jen pár desítek zatáček:

„Při normální jízdě projíždíme zatáčky obvyklým způsobem a kontrolovaný smyk používáme výhradně tehdy, je-li to nezbytně nutné, protože jízda kontrolovaným smykem je jízda závodní. Jedu-li např. z Varšavy do Krakova, projíždím na této třistakilometrové trati kontrolovaným smykem jen několik zatáček v létě a pár desítek v zimě.“

„Velkou pozornost vyvolal svého času článek o slavném finském závodním jezdci Mäkinenovi, který řadil rychlosti bez užití spojky, přičemž levou nohou brzdil a pravou sešlapoval pedál akcelerátoru. Tento způsob jízdy lze, podle mého názoru, uplatňovat pouze u některých typů automobilů. Jde o nebezpečný styl jízdy, a proto jej normálnímu uživateli automobilu nedoporučuji. Osobně jsem tento způsob vyzkoušel na voze Morris Cooper II, jehož výkon byl z obvyklých 75 k „vytažen“ na 120 k a byl přímo ideální pro podobný způsob řízení, a to dokonce na vozovkách s dobrou přilnavostí. Protože jde o mimořádný způsob jízdy, je nutný dlouhodobý trénink, který může pro závodníka znamenat určitou výhodu. Podstata tohoto druhu jízdy spočívá v přerušení přilnavosti zadních kol.“

I o takových technikách starých dob rally se v knížce můžete dočíst. Zasada ale píše i o úplně běžných věcech, jako jsou pravidla bezpečného předjíždění a vlastně v celé knize klade důraz na bezpečnost. Věnuje se samozřejmě i technice průjezdu zatáčkou, brzdění, nebo řazení rychlostí.

„Při projíždění zatáčky nelze měnit rychlostní stupeň. To za prvé. Abych se však vyjádřil přesněji, řeknu, že je třeba se za každou cenu vyvarovat řazení rychlostních stupňů, i když se mohou vyskytnout situace, že řidič bude nucen sáhnout i k tomuto krajnímu opatření. Mějte na paměti, že do zatáčky musíte vjet s takovým zařazeným rychlostním stupněm, s jakým budete ze zatáčky vyjíždět. Častokrát je lepší nějakou tu vteřinu při vjetí do zatáčky ztratit, ovšem mít jistotu, že zatáčku plynule projedete, a že budete připraveni čelit všem neočekávaným situacím s oběma rukama na volantu.

Abyste se vyvarovali nepříjemným překvapením, je lepší, vjedete-li do zatáčky pomaleji, s oběma rukama na volantu a s pocitem, že automobil dokonale ovládáte, stejně jako s dodržením odpovídající dráhy při vyjíždění ze zatáčky. Při rychlém vjetí do zatáčky můžete získat řekněme 0,1 vteřiny, ale ztratíte i několik vteřin, budete-li nuceni v důsledku nadměrné rychlosti vjetí do zatáčky snížit rychlost o 4-5 Km/h.“

Kniha už dávno nevychází, což vám trochu ztíží její nákup, ale když pohledáte po antikvariátech, tak na ni určitě narazíte. Třeba tady je za moc fajn cenu.