V druhé půlce devadesátek jsem byl vlastně ještě malý kluk, co nedosáhne na pedály, takže jsem si názor na auta musel dělat dost nevědecky – poslouchat, co si o nich myslí ostatní. Když jsme pak „zasvěceně“ debatovali s kamarády, co měli k pedálům a volantu stejně daleko jako já, opakovali jsme si co někde u piva prohodili jejich tátové. V devadesátkách byla Corvette už dávno legendou a v té době u nás navíc hodně exotickou. Podle mě reprezentovala podobné hodnoty, jako dnes. Bylo to surové auto v hávu supersportu, o velký kus dostupnější než jeho papíroví konkurenti.

My jsme ale vždycky slýchávali, že Corvette je hlavně obří motor, ke kterému někdo přidělal kola a aby se neřeklo, tak i pár dalších věcí. Slýchával jsem, že „Corvette je prkno, co se hodí na pálení gum na parkovišti, ale v zatáčkách je marná“, že „podvozek, jako by Corvette ani neměla a že je to taková rychle jedoucí kovadlina, pořádný ingot postrádající kus rafinovanosti“. Tohle mínění mi vydrželo hodně dlouho. I v době, kdy už jsem začal opravdu ovládat auta a hodně si jich vyzkoušel, bylo někde hluboko v mém povědomí o starší Corvettě zapsáno, že je to neřidičské auto hodící se akorát na sprinty. Jak moc jsem musel názor změnit, když se mi jedna dostala do ruky.

Na začátek ještě u mě trochu nezvyklá odbočka. Mám pocit, že bych měl napsat něco“technického“ o autě, aby se vám následující vyprávění lépe spojilo s pocity, které jsem při řízení zažíval. C5 byla pro rodinu Corvette malou revolucí, protože v GM přišli s úplně novým podvozkem. Vycházeli z předpokladu, že tužší platforma umožní lépe naladit odpružení a přinese přesnější řízení (což je samozřejmě pravda). Starý rám svařovaný z plátů ocele nahradili novým hydroformovaným z velkých kusů, což zvýšilo tuhost a muselo ušetřit něco na hmotnosti. Další novinkou bylo použití transaxle, převodovky spojené se zadní nápravou a spolu s motorem, který leží spíš na zadním konci přední nápravy tak mohli dosáhnout skvělého rozložení váhy. A vážně, při pohledu na auto vás nepřekvapí jeho silueta a dlouhý čumák typický pro Corvette, ale když otevřete kapotu, zjistíte, že je tu spoustu prostoru tak nějak navíc, protože motor se schovává hodně vzadu směrem ke středu auta.

C5 váží okolo tuny a půl a s 5.7 L osmiválcem má výkon zhruba 350 koní. To nevypadá nijak hrůzostrašně, ale nezapomeňte ještě na krouťák okolo 450 Nm. To se hodí, když potřebujete zapřáhnout rybářskou loď, ale později vám ukážu, že krouťák tady umí pozlobit. Pro milovníky čísel ještě dodám, že C5 umí z nuly na sto asi za 4,7 sekundy a na rovince je tak jen o chlup pomalejší než tehdejší legenda 996 GT3RS. Ještě by se slušelo říct, že C5 má oproti 996 o 30 cm delší rozvor (2655 mm), což je poměrně dost dlouhé. Nebojte se ale, nemyslím si, že by to byla auta vhodná na porovnávání.

Jaká je tedy Corvette zpoza volantu?

C5 jsem měl v ruce už jednou, ale jen krátce při coachingu a připadala mi překvapivě hodná, zvlášť díky svému dlouhému rozvoru. Teď jí budeme mít na celý den pro sebe a brzy ráno vyrazíme z Prahy směrem na sever. Sice nepršelo, ale hustá mlha navlhčila všechny silnice v dohledu, což mi dělá velkou radost. První pohledy na auto před nastartováním. Nízká silueta ještě zvýrazňuje délku auta. Vlastně vypadá jako nějaká futuristická, raketová verze dostavníků z dob zákona o usedlících. No dobře, to jsem se trochu rozvášnil, ale člověku při pohledu na Corvette vážně cítí amerického ducha. A po otočením klíčkem rozhodně i slyší. Studený motor vyhrkne a mocně zabublá; auto straší hned, jak ožije.

Sedám si za volant a neubráním se úsměvu. Tady už to znám a opět mě napadá, jak děsně chlapská Corvette je. Interiér vás asi nijak neuchvátí, ale jsou to devadesátky z „Ameriky“ a k autu vlastně hezky sedí. Co je tu ale téměř perfektní, je pozice za volantem. Pohodlné sportovní sedačky z kůže mi sice moc nesedí, ale sedí se tu dost nízko a pedály jsou vůči sobě perfektně postavené. Trochu mi na nich vadí absence jakéhokoliv zdrsnění, takže vlhká podrážka na nich trochu klouže, ale jinak mám nohy ve skvělé pozici. Velký volant mi připomíná přesně takový, jako měl starý pickup Chevrolet Silverado, se kterým můj strejda vozil krmení pro koně, když jsem byl ještě dítě. Volant je trochu dál, než by se mi líbilo, ale při poměrně strmém řízení to je ještě pořád bez problémů, takže ručkování tu bude potřeba jen při driftech. Co musí každého trknout do očí je výhled z auta přes dlouhou příď. Máte tu pocit, že auto končí o hodně dál, než by mělo a celé to ještě umocňují „mrkačky“ vykukující z kapoty. Na silnici je ale z Corvette na tak nízký posaz vidět skvěle.

Vyjíždíme a prvních pár kilometrů zahříváme motor a celé auto. Na první dobrou se auto řídí docela hezky. Velký volant se dobře hodí k slaboučkému posilovači a je příjemné, že jsou ve volantu cítit přední kola. Všechno tu jde z tuha, takže na řazení musíte být celkem hrubí, jinak s řadící pákou nepohnete. Ta má také odpovídající hlavici, snad o polovinu větší, než je zvykem, asi aby mohl řidič pořádně zabrat. Šestistupňový manuál má ale přesnou kulisu, takže i přes potřebnou sílu je řazení příjemné a tak nějak odpovídající sportovnímu autu. I pedály jdou víc ztuha a plynový po každém uvolnění při přeřazení, cvakne od silné pružiny, která jej vrací. Tohle všechno, dohromady ve spojení s rychlou a hodně hlasitou odezvou plynu, řidiče straší jako velký pes štěkající za plotem. Corvette dává hned vědět, že má hodně svalů.

Auto je zahřáté a neskutečně řidiče odměňuje s každým podřazením. Před námi je první mokrý „kruháč“. Z jízdy dokola vám asi pravý pocit z řízení Corvette nezprostředkuji, ale vím, že je to ideální místo se s autem začít sžívat. Trochu vrknu do plynu a auto se s překvapivě rychle stočí do smyku, zhoupne se do tlumičů a pod plynem vykrouží několik krásných koleček až za sjezd z „kruháče“. Corvette se tváří celkem poslušně, ale jako by mi zároveň chtěla dát vědět, že to s ní nebudu mít tak snadné. Bylo to vážně na rychlejší kontra, než jsem čekal. Kde je ten dlouhý rozvor?

V mlze jedeme na vybrané okresky v koloně aut a máme příležitost se párkrát sklouznout v přehledných zatáčkách. V nízkých otáčkách má Corvette obří krouťák a z malé rychlosti jde do driftu extra rychle, mnohem rychleji než bych na takové auto čekal. Chce to hodně rychlé ruce, jako v autech s velkým turbem. Když se ale dostane přes nestabilní bod, zamáčkne tlumiče na vnější straně a vytočí motor, jede driftem jako přibitá a celé to vypadá neskutečně snadně. Corvette je vážně velký naježený pes, který hodně štěká, ale po pohlazení zkrotne jako štěně. Začíná se mi líbit.

Když jde do tuhého

Přijíždíme na okresku, kde chceme s naším fotografem Vláďou udělat pár fotek a auto si proklepnout trochu víc. Podzimní mlha zatím neustupuje a způsobuje tak jedny z nejnáročnějších podmínek na silnici. Mokro není žádný problém, protože i slabší déšť po chvilce vyplaví nečistoty ze silnice, jako je prach a hlína vytahaná traktory z polí a polních cest a tak mokrá silnice vlastně ani nijak extra neklouže. Jenže dnes je mokro bez deště a póry v asfaltu jsou zalepené bahýnkem vytvořeným právě navlhčeným prachem. V některých zatáčkách je navíc na silnici regulérní jíl a jinde vrstva listí. Klouže to fest a navíc na různých místech odlišně. Jsou to těžké podmínky pro auto a zvlášť těžké pro Corvette.

Dáváme pár svižnějších průjezdů s vypnutou stabilizací a začínám si všímat, že hodně věcí je jinak. Ve vyšším tempu už nevnímám, že je potřeba většinu úkonů provádět větší silou. Naopak do sebe všechno zapadá hladce a auto se mi skvěle ovládá. Na kluzké a poměrně úzké silnici mi ale připadá o něco těžší, než ve skutečnosti je. Corvette má samozřejmě ABS, ale při takových podmínkách znamená neopatrné brzdění okamžité blokování kol. Nerovnosti nebo lehké vady asfaltu podvozku vůbec nesedí a auto trochu znervózňují. V rychlých zatáčkách pod plynem mám z auta pocit, že není daleko od toho, aby vyletělo ven jako hozená cihla. Jedeme pocitově tak 80 – 90 % možností auta a Corvette je pořád hodná jako štěně. Někde hluboko v ní ale určitě dřímá zloduch.

Začínám tlačit na pilu a auto mi ukazuje svou druhou tvář. Výkon 350 koní není nijak ohromný, i přes to ale po sešlápnutí plynu Corvette vystřelí do neskutečné rychlosti a hned přichází esíčko. Brzdím do něj trochu víc, protože nechci auto nechat jet takovou rychlostí. Podřazení s vytočeným osmiválcem je boží, ale hned přichází apex a v půlce zatáčky přidávám. Extrémně rychlý přetáčivý smyk a teprve o dvě zatáčky dál se mi v ohromné rychlosti přestávají protáčet zadní kola. Corvette nemá měkký podvozek, ale přenosy váhy tu jsou hodně cítit. Brzdím do další utažené levé, je v ní hlína od traktoru a čumák auta se pod brzděním zakusuje do asfaltu. Na hlínu si připravuji rychlé kontra na „Waltera“, ale smyk i přes velké přidání plynu kupodivu nepřichází a Corvette vyráží rovně vpřed. Navazuje podobná pravá, ale tady zadek auta utíká tak, že mám kontra o více než 180° a auto přitom stále zrychluje. Sjíždíme z kopce a váha Corvetty je znát dvakrát tolik. Silnice je tu úplně suchá a ve vysoké rychlosti a vysokých otáčkách tu nic moc nehrozí. Přede mnou se ale v jemném přechodu mezi téměř neznatelnými zatáčkami válí listí pod stromy a silnice je tu asi na tři metry délky mokrá. Tam by to mohlo trochu uklouznout. Přichází brutálně rychlé sklouznutí a já musím rukama pracovat extra rychle, auto se hned rovná a pokračuje dál. Tohle je náročné.

Corvette není pes co štěká a nekouše. Kousne vás, ale až když jí zataháte za uši. A zuby má ostré. Ráno jsem se dlouho rozehříval a necítil jsem se stoprocentně fit. Teď už jsem si za volantem jistý a na Corvette i na těžké podmínky na silnici si zvykám. I tak je to pro mě ale jedno z nejnáročnějších aut na řízení. Musíte tu být sakra rychlý a mít vše hodně dobře rozmyšlené. Hlava mi jede jako počítač a nevzpomínám si, kdy jsem se naposledy musel takhle soustředit. Snad jen v Nissanu GT-R, který je na limitu neskutečně náročný.

Trochu mě rozčiluje, že při vypnuté stabilizaci auto na displeji pod budíky píše jen varování, že je vše vypnuté, ale nejde přepnout na zobrazení teploty oleje. Při jízdě musím sem tam zapnout „stabku“, abych mohl olej zkontrolovat. No nic. Přejíždím na vedlejší silnici. Je o poznání rychlejší, ale i sušší a jednodušší, s krásným asfaltem. Corvette tu jede šíleně rychle, ale už trochu krotne a je mnohem příjemnější na svezení i předvídatelnější. Zatáčky na plnou trojku nebo čtyřku jsou jistější a z boje se stává neskutečná zábava. Projíždím párkrát silnici a dokud jsem k autu jemný, je to neskutečně rychlé. A také zábavné. Sem Corvette patří a je skutečný požitek jí protahovat rychlými zatáčkami. Dokonce se mi začínají líbit i ty kožené sedačky. Nikdy dřív by mě nenapadlo, že mě tak bude bavit řídit „ameriku“.

Na příjemnějších podmínkách mi dochází, co jízdu v Corvette stěžuje. Přenos váhy sice naznačuje hezky okatě, ale nějak jinak, než jsem zvyklý. Před zatáčkou nebo sklouznutím, jako by chvíli říkala, že se jí bude chtít vlevo a vy cítíte jak k vám téměř celá hmota auta pod vámi mluví přesně v tomhle smyslu a pak přijde úplně opačný signál, což vám na limitu velmi zkracuje možnost správné reakce. Je to trochu jako v pickupu, jehož karoserie sedí na rámu a zatímco rám zatáčí vpravo, karoserie ve které sedíte jede chvíli doleva, než si to uráčí mašírovat za rámem. Není to samozřejmě tak extrémní, ale tohle mi Corvette připomíná a asi je to i její charakteristika, přesto, že je auto postavené jinak. Řidič se tohle po delším soužití s autem určitě naučí.

Teď je mi jasné, že Corvette je rozhodně „řidičská“ a každý kdo tvrdí, že je pouze na machrování, neví vůbec o čem mluví. Tohle auto vás naučí úplně nový přístup k řízení. Při klidnějších vyjížďkách v ideálních podmínkách na vás bude hodné a odmění vaše poctivé meziplyny a vůbec ovládání auta neskutečnými projevy a zážitky z krásných silnic. Když na ní ale začnete tlačit, ukáže vám, že musíte mít chlupaté paže amerického kamioňáka a jemné dlaně finského rally pilota. To je samozřejmě trochu nadsázka, ale tohle auto vás může hodně vycvičit. Pokud vás nezabije.

Konkrétní kus je na prodej a určitě to není špatná volba pro nadšence do řízení, co chce něco trochu jiného a zároveň je na sebe přísný a chce své dovednosti posunout o velký kus dál. Za podobnou cenu můžete mít samozřejmě o kus přesnějšího a i lehčího Japonce, ale spíš záleží jen na tom, co od svezení čekáte. Koukáte na hokej rádi ze skyboxu, kde je všechno polstrované a jediné, co se vám tu může stát je nachlazení z klimatizace, nebo radši zkusíte sedět na střídačce, kde na vás stříká pot a možná dostanete pukem do očí? Taková je Corvette.