… rychlá levá a já ve 160 km/hod předjíždím sanitku. To je adrenalin. Už ji skoro nevidím v zrcátku, jenže přede mnou padají závory na železničním přejezdu a sanitka se blíží. O chvíli později vidím, jak ze sanitky vystupuje podsaditý chlapík. Jde k mému autu a řekne něco, co si budu pamatovat zbytek života: „Mladej, spěcháš do hrobu“?!
Bylo mi 21 a já si právě uvědomil, že riskováním se řídit nenaučím. Začal jsem přemýšlet, číst knížky a a sledovat videa závodníků. Hltal jsem úplně všechno. Postupně přišly výsledky. První meziplyn či krásně projetá kombinace zatáček. Někdy v té době táta přišel s nápadem, že si koupíme M3 na okruhy. Nakonec jsme s ní vydrželi jezdit po českých okruzích přes 6 let. Na nich jsem dostal coaching od špičkových závodníků jako Václav Pech, Sabine Schmitz, nebo Petr Fulín. Pečlivě jsem je pozoroval a učil se. Na okruzích i okreskách mám už sice naježděno dost a dost, ale krásná silnice mi pořád vykouzlí úsměv na tváři.
Pár let zpátky přišla nová výzva. Jedu se projet na svou oblíbenou okresku a potkám partu mladých kluků. Svezl jsem se s nimi a měli ohromný talent. Problém byl, že jezdili na limitu s pocitem, že se nic nemůže stát. Jako já deset let zpátky. Právě tady začal můj první coaching. Zamakal jsem na celém konceptu a to byl jen krůček od coachingu, který nabízím v současnosti.